X tipů jak si poradit se vztekem

6.01. 2019 |

Nevztekej se! To snad nemyslíš vážně! Hodné děti se nevztekají! Co kdyby Tě viděla babička? Chceš jednu vlepit? Podobná slova nejspíš většina z nás v dětství slyšela několikrát. Vztek, který si nedovolíme vyjádřit a projevit, však nezmizí jen tak ani se nevytratí jako pára nad hrncem. Bude se v nás donekonečna hromadit a nabalovat, dokud ho jednoho dne nepustíme ven.

Říká se, že vztek je jedna z nejvíce destruktivních emocí. O poznání horší už je snad jen vztek, který máme sami na sebe. Tělo, v kterém jsou zásobárny vzteku, je jako dělané pro nejrůznější nemoci.

Sama mám pár zkušeností, kdy jsem si nedovolila vyjádřit vztek, který jsem měla sama na sebe, a do pár minut mě rozbolelo v krku – z ničeho nic, např. během „pohodového“ dopoledne, které jsem navíc trávila doma.

O vzteku často smýšlíme jako o negativní emoci, kterou v žádném případě nemůžeme projevovat, protože je to společensky nepřijatelné. Vztek je však naprosto přirozená emoce jako každá jiná – např. láska nebo radost. „Negativním“ způsobem se vztekem jen zacházíme. Je přirozené, že nás někdy něco nebo někdo rozčílí. To nejhorší, co v takové situaci můžeme udělat, je, že v sobě vztek udusíme – slušní lidé se přece nevztekají.

To, že si možná později vylijeme svůj vztek na někoho jiného, nebo že v sobě své vzteky sčítáme tak dlouho, až jednou vybuchneme kvůli úplné maličkosti, je jen přirozený důsledek.

Když jsme byli malí, tak nám nejspíš všichni „vztekání se“ zakazovali. A pokud už nám to dovolili, tak často se slovy: „Tak se tady vyvztekej, když chceš“, nebo „až se vyvztekáš, tak přijď“.

V důsledku výchovy se proto i v dospělosti často podvědomě bojíme vztekat z obavy, co by na to řekli naši rodiče. Představa, že řvete jak na lesy a za vámi stojí osoba, která pro vás v dětství byla tou největší autoritou, není zrovna nejpříjemnější, nebo ne?

Naši rodiče a ostatní příbuzní jednali tak, jak považovali za nejlepší. Nejspíš nevěděli, že emoce, které v sobě dusíme a potlačujeme, působí mnohem silněji, než když si je dovolíme prožít. Kromě toho, potlačované emoce způsobují migrény a nejrůznější (nejen) zdravotní problémy – v konstelacích se to ukazuje často. 

Zastávám názor, že dostat ze sebe vztek je to nejlepší, co můžeme udělat pro sebe, pro své zdraví (předejdeme tak pozdějšímu hledání příčiny vzniklého zdravotního problému, rozhodování se mezi klasickou a alternativní medicínou apod.) i pro ostatní z našeho okolí. Důležité však je, abychom si našli vhodný způsob, jak si vztek vybít, tedy aby to neodnesl nikdo jiný a abychom si při tom neublížili.

Jak tedy dostat vztek ven?

Možností je spousta a ke spoustě z nich nepotřebujeme boxovací pytel ani nikoho zranit:

  • Třísknout něčím o zem – např., polštářem
  • Vzít dva polštáře a vší silou s nimi bouchnout proti sobě 
  • Mlátit PET lahví do polštáře – asi tak jako předváděla Lenka Vlasáková ve filmu Ženy v pokušení
  • Mlátit čímkoliv o cokoliv – ideálně tak, abychom neublížili sobě, nikomu dalšímu ani nezničili nic, čeho budeme později litovat
  • Mlátit dlaněmi o polštář nebo měkkou podložku  mějte na paměti, že při použití pěstí se energie vrací zpět do těla
  • Dupat – klidně do hlasité hudby
  • Dupat a křičet
  • Házet kamínky do rybníka
  • Házet v lese šišky 
  • Lámat v lese suché dřevo
  • Trhat starý hadr, trhat papír, trhat cokoliv
  • Dát si polštář na pusu a řvát – když není po ruce polštář, dobře poslouží i svetr nebo mikina
  • Řvát v autě
  • Řvát po cestě na kole
  • Řvát v lese
  • Řvát na poli
  • Možností, kde řvát, je spousta

  • Vztek „vyběhat“ nebo „vyskákat“
  • Energii vzteku přenést do šlapání do pedálů na kole
  • Vztek „setřást“ – Třesem z našeho těla odchází emoce, které už v sobě nemusíme držet. Je to důvod, proč se po traumatizujících zážitcích tělo přirozeně a samo roztřese (třes je v těchto případech velmi užitečný, protože pomáhá předcházet tomu, abychom v sobě trauma dále drželi). Třást se můžeme jen tak nebo na libovolnou hudbu. I minuta intenzivního třesu (když nemáme soukromí, můžeme ji strávit i na toaletě) může od vzteku výrazně ulevit. Mně samotné třes na vztek funguje poměrně dobře (a ještě lépe v kombinaci s dupáním a řvaním do polštáře). Mimochodem, na třesu je založená Oshova Kundalini meditace
  • Navštívit Oshovu Dynamickou meditaci – Sama ji mám moc ráda. Dohromady trvá 60 minut, prvních 10 minut se intenzivně dýchá, čímž se v nás natlakuje vše, co potřebuje jít ven. Následujících 10 minut je věnováno katarzi, kdy je dovoleno dupat, křičet, mlátit dlaněmi o zem….. Díky této fázi není možné meditaci provádět jen tak někde, ale pouze v místech, kde nikomu nevadí trocha řevu. Zbývající 3 fáze už jsou oproti prvním 2 relativně odpočinkové.

Pro vypouštění vzteku si můžete najít svůj vlastní způsob, který vám bude vyhovovat. Základní princip je pro všechny možnosti stejný: Nacítit a naladit se na vztek a vědomě ho ze sebe dostávat ven. Samozřejmě, ne vždy můžeme svůj vztek vyjádřit přesně v okamžiku, kdy se v nás ozve. Můžeme s ním však zůstat v kontaktu a vyjádřit ho při nejbližší vhodné příležitosti (které můžeme jít naproti). 

Někdy je náš vztek příliš slabý na to, abychom cítili potřebu do něčeho třísknout

V takovém případě nám může pomoci, když si vztek na chvíli prožijeme: Můžeme si sednout, zavřít oči a nahlas vyslovit větu: „Cítím vztek“ nebo „jsem naštvaná“ a chvíli jen být se svým pocitem vzteku. Můžeme se soustředit na svůj dech a vnímat, co cítíme. Buď náš vztek trochu poleví, nebo naopak zesílí a my budeme cítit potřebu ulevit si některým z výše uvedených tipů.

Občas se bojíme si svůj vztek přiznat

Možná je to proto, že je zaměřený vůči někomu blízkému, a hlava nám automaticky vysílá signál: „Na tebe se vztekat nemůžu“. Vztek (ať už je zamířený na kohokoliv) je však vždy jen o nás. Člověk, na kterého je vztek zamířený, nám jen dal podnět, ukázal nám naše bolístky, nezpracovaná témata a citlivá místa.

V každém případě nám může pomoci nahlas vyslovená věta: „Bojím se vztekat, protože ….“.

Pod vztekem se často skrývá smutek a bolest

Když si nedovolíme smutek prožít, často přijde vztek, aby naši bolest ukryl. Typickým příkladem je, když nás zklame nebo nějak ranní druhá osoba, např. když nás omylem bouchne a neomluví se, nebo když zapomene na naše narozeniny. Místo toho, abychom procítili smutek z toho, že se tak stalo, automaticky se začneme rozčilovat.

Nejlépe tomu předejdeme, když si hned v počátku uvědomíme, co se v nás děje (pár tipů jak na to najdete v e-booku 8 tipů jak porozumět sami sobě a tomu, co se v nás děje).

Vztek ve vztazích je silnější než všechny ostatní emoce

Dokud si nedovolíme prožít vztek, nemůžeme se dostat k ostatním emocím. Častým případem je, kdy dítě necítí kladný vztah k rodičům, protože je chycené v pasti vzteku, který mu nedovoluje cítit nic jiného.

Nejlepším řešením v takovém případě je naladit se na vztek a vhodným způsobem ho ze sebe dostat. Teprve potom může do srdce přijít smutek, láska nebo vděčnost…

Když něco děláme a jsme u toho naštvaní, pozná se to

Svoje naštvání a vztek jen tak neschováme, protože z nás vyzařuje, ať chceme nebo ne. Ostatní na něj automaticky reagují, i když si to možná ani neuvědomují. Můžeme třeba připravit sebelepší koláč, ale pokud u toho budeme naštvaní, že musíme péct, ostatní pravděpodobně stejně vycítí, že to neděláme upřímně a že něco nehraje.

Vztek je často opravdu užitečný

Já sama mám svůj vztek někdy velmi ráda – obzvláště v situacích, kdy mi přináší obrovskou dávku energie (viz článek Proč přicházíme o energii a jak ji nabrat zpět). Vztek je totiž jako dělaný k tomu, aby dostal věci do pohybu.

Vztek tu prostě byl, je a vždy bude. To nejlepší, co můžeme dělat, je naučit se s ním pracovat.

Poznávání sebe samotné mě naplňuje a dělá můj život krásnější v mnoha ohledech. Čím víc dokážu vnímat sama sebe, tím větší mám pocit, že skutečně žiju. Pravidelně pořádám semináře rodinných konstelací a večerní seberozvojové semináře. V malé míře nabízím i individuální setkání. Pro všechny, kteří mají rádi zdravé jídlo, ale neradi dlouho vaří, jsem napsala kuchařku Poznejte kouzlo rostlinné stravy.

Více o mně se dozvíte tady.

Share This