Vše, co od prenatálního období prožijeme, máme v sobě ukryté. V děloze vnímáme a prožíváme pocity své maminky, a jakmile se narodíme, naše pocity se odvíjí od toho, jak vnímáme své okolí, které tvoří převážně naše rodina, a zejména naši rodiče. Právě dětství je obdobím, které významně ovlivňuje celý náš dospělý život. Podle toho, jak se k nám v dětství chovali ostatní, se k sobě chováme i v dospělosti.

Pokud např. vyrůstáme v rodině, kde je nežádoucí projevovat smutek a vztek, tak se přirozeně naučíme tyto emoce potlačovat. V důsledku toho si nedovolíme brečet a projevit svůj vztek ani v dospělosti a o samotě, protože jsme stále svázaní (obvykle podvědomým) pocitem, že kdybychom se začali vztekat, tak nás ostatní nebudou mít rádi.

Podvědomý strach, že když porušíme normy své původní rodiny tak nás ostatní nebudou mít rádi, nás ovlivňuje více, než si myslíme. K jeho uvolnění je zpravidla nutné vrátit se k dětství a uvědomit si, že tam tento strach vznikl.

To, jak důležití sami sebe v dospělosti vnímáme, opět závisí na tom, jak důležití jsme se vnímali v dětství. V dětství se učíme, jak funguje okolní svět na základě toho, jak funguje prostředí, v kterém vyrůstáme. Strach, že nejsem dost dobrý/dobrá, že si nic nezasloužím a nejsem důležitý/důležitá stejně tak jako pocit vlastní nedostatečnosti nebo sebe nenávisti – vše obvykle vzniká v dětství. Jako malé děti se nedokážeme s náročnými pocity vyrovnat a zůstáváme jimi ovlivněni i v dospělosti.

Setkání s vnitřním dítětem jako cesta k vyléčení dětských bolístek

Každý rodič předává jen to, co může, a co sám v dětství dostal nebo získal vlastním rozvojem. Každý vychovává své děti tak, jak nejlépe umí a podle toho, co považuje za nejlepší – že to někdy není nejlepší i pro děti, už je jiná věc. I když si ze svého dětství můžeme nést nejrůznější bolístky a mnohdy i traumata, vyčítat cokoliv svým rodičům k ničemu nevede. To, co je třeba udělat, je převzít zodpovědnost za svůj vlastní život a zaměřit se na to, co v nás zůstává bolavé.

Některé dětské zážitky si pamatujeme do nejmenšího detailu, zatímco o jiných nemáme ani ponětí. Zapomenout a vytěsnit z vědomí zkušenosti, které pro nás byly náročné, je přirozený způsob, jak se před nimi ochránit. To, že něco z vědomí vytěsníme, však neznamená, že to na nás přestává působit. Ve skutečnosti je to přesně naopak – čím více něco vytěsňujeme, tím silněji to působí. 

Jednou z možností, jak pracovat s dětskými bolístkami, které jsou v nás stále ukryté a které nás ovlivňují, je setkání a pravidelný kontakt s vnitřním dítětem. Vnitřní dítě je část našeho já, která v sobě nese všechny dětské zážitky, ať jsou příjemné nebo nepříjemné. Tím, že se setkáme s vnitřním dítětem, se ve skutečnosti vrátíme sami k sobě v dětském věku, avšak tentokrát v pozici rodiče.

My sami se tedy stáváme pro své vnitřní dítě (a tedy i sami pro sebe) rodičem, který může dát dítěti vše, co mu chybí a v minulosti chybělo.  Když objímáme vnitřní dítě, tak ve skutečnosti objímáme sami sebe. Podobně, když dáváme lásku vnitřnímu dítěti, dáváme lásku sami sobě. 

Jakým způsobem je možné s vnitřním dítětem pracovat

K vnitřnímu dítěti vás navedu skrze kontakt s vaším vlastním srdcem. Podpořím vás v prvním setkání s vaším malým já tak, abyste dále mohli posilovat vzájemné spojení sami a prohlubovat tak vztah k sobě i radost ze života.

Protože při individuálním setkání nestíhám předat vše, co bych chtěla, vytvořila jsem pro vás on-line kurz, který vás při práci s vnitřním dítětem přivede opravdu do hloubky.