Únava – co dělat, když přijde

26.01. 2020 | 0 komentářů

Únava je přirozená součást našeho života.  Mnohem efektivnější než se jí bránit, je zaměřit se na to, co ji v našem životě způsobuje a co nám chce říct. Sama jsem před Vánoci měla období, kdy jsem byla unavenější než obvykle. Protože tuším, že nejsem sama, na koho občas padne vlna únavy, rozhodla jsem se vám v tomto článku napsat své tipy, které mi na únavu zabírají.

Jsou to převážně mé vlastní zkušenosti a nasbírané informace, takže je neberte jako dogma a vezměte si to, co vám dává smysl. Postupně se budu věnovat těmto tématům:

  • Žijeme v souladu s cykly Země
  • Tělo má své biorytmy a řídí se orgánovými hodinami
  • Někdy jen potřebujeme odpočinek
  • Kvalitní spánek
  • Očista těla
  • Vhodná kombinace potravin
  • Dostatek železa
  • Nastavení si vlastních hranic
  • Sebedisciplína x laskavost k sobě
  • Únava jako rádce
  • Vnímavost k sobě

Žijeme v souladu s cykly Země

Únava často přichází v přirozených vlnách, kdy je např. v zimním období větší než v letním. Žijeme na Zemi, která prochází nejrůznějšími cykly ovlivňujícími vše, co na ní žije. Obzvlášť v období před zimním slunovratem, kdy je v přírodě nejméně světla, vše spí a hibernuje. Tak, jako je přirozené pro přírodu, je přirozené i pro nás, že potřebujeme více spát, vydávat méně energie, méně produkovat a tvořit. Pokud se hodně pohybujeme venku, tělo navíc potřebuje spoustu energie na vytváření tepla.

Ženy také prochází každý měsíc různými fázemi cyklu, a množství energie se u nich mění v závislosti na hormonálních změnách v těle. V určitých fázích cyklu (zejména při menstruaci) tedy přirozeně přichází větší únava. Ideální je si v tomto období dopřát maximum odpočinku.

Tělo má své biorytmy a řídí se orgánovými hodinami

Naše tělo se řídí orgánovými hodinami, protože každý orgán má svůj vlastní rytmus a dobu své maximální i minimální činnosti 1x za 24 hodin. Toto pravidelné kolísání zvýšené aktivity jednotlivých orgánů ovlivňuje nejrůznější tělesné procesy. Pro pochopení, jak se v souladu s biorytmy těla každý den mění naše psychická i fyzická aktivita, jsou zásadní následující orgánové hodiny:

  • 9 – 11 aktivita slinivky, vrchol dopolední fyzické i psychické aktivity
  • 11 – 13 aktivita srdce, nastává mírný útlum a přichází únava
  • 13 – 15, aktivita tenkého střeva, útlum pokračuje a graduje kolem 14 hod, poté se začíná aktivita postupně zvyšovat
  • 19 – 21, aktivita krevního oběhu, druhý vrchol aktivity, mozek velmi dobře funguje
  • 1 – 3 aktivita jater, nastává druhý vrchol útlumu

Pokud tedy potřebujete vyřešit úkol, který vyžaduje bystrost a vnímavost, ideální je věnovat se mu mezi 9-11 nebo mezi 19-21 hod. V této době ho totiž možná stihnete vyřešit mnohem rychleji, než když se na něj budete zaměřovat v době, kdy nastává v těle útlum.

Někdy jen potřebujeme odpočinek

Únava (a někdy dokonce i nachlazení, příp. jiná nemoc) často přichází až v okamžiku, kdy po náročném období konečně vypneme, a tělo ví, že si může dovolit být unavené.

Odpočinek po náročné aktivitě je důležitý, což ví každý sportovec. Bez protažení a případné masáže po náročném tréninku se svaly neregenerují a bolí ještě několik dalších dnů. Odpočinek však není důležitý jen po sportovních aktivitách, ale i po jakékoliv práci, která je pro nás náročná, ať už ji vykonáváme s největším nadšením nebo jen z povinnosti.

Tělo jednoduše někdy potřebuje odpočinek a skrze únavu nám dává najevo, že je nejvyšší čas. Je dobré ho poslouchat, aby únava nemusela přejít v nemoc, která nás k odpočinku donutí. Když si odpočinek a relaxaci dovolíme, budeme moct načerpat nové síly. 

Pokud jsme však (např. z dlouhodobého stresu) v neustálém napětí, relaxace je pro tělo mnohem náročnější. V takovém případě může pomoci jeho vědomé uvolňování, které můžete provádět tak, že si lehnete a postupně budete zaměřovat pozornost na jednotlivé části těla, vnímat, co se v nich děje a vědomě je uvolňovat – např. tak, že do nich budete směřovat svůj dech – nejde to doslova, ale i pouhá představa dokáže danou část těla uvolnit.

Nicnedělání je pro některé z nás (i pro mě samotnou) pořádná výzva. Jsme zvyklí stále něco dělat a něčím se zaměstnávat, takže jen tak sedět a čumět do blba pro nás může být naprosto neznámá činnost. Říkáme si: „když už sedíme, tak bychom měli aspoň meditovat, číst něco užitečného nebo pracovat jiným způsobem. Nebo ne?“ Ne. Nicnedělání, prospané a proflákané odpoledne je někdy naprosto v pořádku a mnohem víc užitečné, než sloupeček odškrtaných úkolů.

Kvalitní spánek

Není spánek jako spánek. Určitě víte, že když vás čeká něco náročného, pořádně se nevyspíte, protože se celou noc budíte nervozitou. Podobné je to i v případě, kdy vás trápí něco psychicky náročného nebo kdy máte ke spánku nevhodné podmínky. Pokud chcete ze spánku vytěžit maximum relaxace, doporučuji vám tento článek Veroniky Jelínkové, kde najdete spoustu tipů, jak co nejlépe optimalizovat spánkové podmínky.

Pokud máte problém s usínáním, může si před spaním dopřát jednoduché a krátké uvolnění: Pohodlně si lehněte, zavřete oči a sledujte svůj dech. Vnímejte, jaký váš dech je – je hluboký nebo mělký, rychlý nebo pomalý? Pomaličku prodlužujte nádech i výdech a dýchejte tak, jako byste chtěli svým dechem postupně uvolnit celé své tělo.

Kvalitnímu spánku samozřejmě pomůže i to, když nějakou dobu před spaním (aspoň 2 hodiny) omezíte jídlo, a také když si dopřejete lehkou večeři. Pokud se totiž před spaním nacpete, tělo má během noci spoustu práce se zpracováváním jídla a na samotnou relaxaci už mu nezbývá prostor. 

 

Očista těla

V důsledku znečištěného životního prostředí a mnohdy i nevhodného životního stylu je naše tělo v různé míře zanesené škodlivými látkami, které snižují jeho vitalitu a mohou způsobovat i nadměrnou únavu. Očistu těla lze výrazně podpořit detoxikací, kterou je možné provádět v různých mírách.

Zastávám názor, že určitá míra detoxikace, která je pro dlouhodobé udržení zdravého těla důležitá, prospěje každému. Dnes se nabízí spousta metod, pomocí kterých je možné tělo očistit, např.

  • očistné půsty – bez jídla, případně s javorovým sirupem, na ovocných a zeleninových šťávách, na kokosové vodě, se speciálně upraveným jídelníčkem
  • přerušované půsty – jídlo je každý den přijímáno jen během 12, 10 nebo 8 hodinového intervalu a tělo má tedy více času na regeneraci
  • očistné kůry zaměřené na střeva, ledviny a játra
  • užívání speciálních detoxikačních balíčků, čistících čajů nebo bylinek

Ne všechny detoxikační metody jsou však vhodné pro každého, protože některé z nich (např. dlouhé půsty) mohou být pro nezkušené velmi náročné až nebezpečné. Každé tělo funguje jinak, a je proto třeba zvážit, co je pro nás vhodné, případně se poradit s odborníkem.

Pokud si nejste jistí, začněte zlehka a postupně zjišťujte, co vám vyhovuje. Očistné účinky má i změna jídelníčku, kdy na určitou dobu vysadíte těžce stravitelné potraviny a budete si připravovat lehká, např. jen rostlinná jídla.

Sama pravidelně jím chlorellu, která má detoxikační účinky. Dříve jsem také cca 2x ročně (na jaře a na podzim) užívala bylinné tinktury Naděje s detoxikačními účinky, a jednu dobu jsem pro podporu očisty těla pila ráno na lačno vodu s citrónem. Velmi blízké jsou mi i bylinkové detoxikační čaje – např. z pampeliškových listů, ale nemám v jejich užívání takovou disciplínu, jak bych si přála.

Letos na podzim jsem se rozhodla, že očistu těla provedu opravdu pořádně, a navštívila jsem specializovanou kliniku v Praze, kde jsem podstoupila detailní vyšetření celého těla. Výsledky mě poměrně potěšily, protože jsem se dozvěděla, že až na špatné trávení žaludku a znečištění střev jsem na tom celkem dobře. Vysvětlili mi, že pokud má očista těla být efektivní, je třeba upravit trávení a funkčnost žaludku, které bývá často v důsledku nevhodné kombinace potravin a pití při jídle rozhozené. Pokud totiž žaludek nefunguje správně, nezpracované jídlo pokračuje dále a způsobuje znečištění střev, přestože se o ně staráme. Pokud tedy chceme očistit svá střeva, je zásadní upravit trávení žaludku.

Na klinice jsem dostala speciální balzám stimulující tvorbu žaludečních šťáv a enzymů, který pomáhá znovuobnovit správnou funkci žaludku, a probiotika pro znovuobnovení správné mikroflóry střev. Kromě toho jsem si prošla procedurou pro očistu mezibuněčného prostoru. Za podstoupení vyšetření na klinice jsem ráda, protože jinak bych se k informaci, jak moc je důležité zaměřit se na správné trávení žaludku, nedostala.

Také jsem velký příznivec zelených potravin všeho druhu, které jsou lehce stravitelné a současně zdrojem obrovského množství živin. 

Vhodná kombinace jídel

Zpracovávání snědeného jídla je pro tělo velmi náročná činnost, a množství energie, které je k ní třeba, se liší v závislosti na tom, co všechno a v jakých kombinacích i množství jíme. Určitě víte, že po těžkém obědě byste se nejraději viděli někde na gauči. Sama zastávám názor, že čím je jídlo z hlediska ingrediencí jednodušší, tím méně práce s ním naše tělo má.

Sama upřednostňuji veganská jídla se spoustou ovoce během dopoledne a zeleniny po zbytek dne, ať už syrové nebo tepelně upravené. Ne každý je ale příznivec rostlinné stravy, a proto bych tu ráda zmínila princip dělené stravy spočívající v tom, že se společně konzumují takové složky jídla, aby zpracování všeho, co sníme, bylo pro tělo co nejjednodušší.

Dle principů dělené stravy by se neměly společně konzumovat bílkoviny a sacharidy, protože jejich zpracování vyžaduje trávicí šťávy, které se v žaludku vzájemně neutralizují, a ve výsledku se nezpracovávají dobře ani bílkoviny ani sacharidy. Ovoce by se mělo jíst jen na prázdný žaludek a ideálně by se neměly konzumovat společně sladké a kyselé plody. Za zmínku stojí i to, že během jídla bychom neměli pít, protože tím dochází k ředění žaludečních šťáv a znesnadňuje se trávení.

O dělené stravě lze vyhledat spoustu informací např. v odborné literatuře.

Dostatek železa

Únava je přirozeným důsledkem nedostatku železa, což si mnohdy nemusíme uvědomovat. Jako veganka si na železo dávám pozor, ale v zásadě, až na jedno náročnější období, problémy s jeho nedostatkem nemám.

O hlavních zdrojích železa v rostlinném jídle jsem napsala tento článek. Zde podotknu jen to, že železo se vstřebává lépe ráno než večer, a jeho vstřebávání podporuje vitamín C.

Pokud bych měla brát nějaké doplňky, tak bych zvolila železo Lifeway  nebo Floradix.

 

 Nastavení si vlastních hranic

Pravděpodobně jste se někdy setkali s lidmi, v jejichž přítomnosti jste se cítili unavení a bez energie, stejně tak jako s lidmi, v jejichž přítomnosti jste měli pocit, že se vám nějakým zázračným způsobem dobíjí baterky.

Je proto důležité, abychom si nastavili vlastní hranice a zvážili, v jaké společnosti a za jakých podmínek se chceme pohybovat. Kde se cítíme dobře? V jaké společnosti si příjemně odpočineme a v jaké se naopak cítíme vyčerpaní, bez energie a chuti do života? Často také můžeme sklouznout k tomu, že pro ostatní děláme víc, než si můžeme vzhledem k vlastním kapacitám dovolit, a následně jsme unavení a vyčerpaní. Je naprosto v pořádku říct NE, když skutečně cítíme, že NE, a nechat ostatním jejich vlastní zodpovědnost a neřešit za ně jejich věci. Dávat můžeme jen tolik, kolik máme. V opačném případě přicházíme o svoji vlastní energii.

Vnímání a prožívání emocí

Potlačené emoce, kterým se bráníme, dokážou vzít velké množství energie. Sama jsem se o tom opětovně přesvědčila před pár měsíci, kdy jsem si (uznávám, že vlastní nerovnovážností) způsobila něco, z čeho jsem uvnitř sebe cítila velký smutek. Než jsem pochopila, že můj smutek vyžaduje větší pozornost, než jsem mu byla ochotná zpočátku věnovat, do ničeho se mi nechtělo a na nic jsem neměla náladu. Byla jsem otupělá a bez energie. Poté, co jsem se svým smutkem strávila téměř celý den, se uvolnil, a dřívější energie se vrátila.

O energii přicházíme zejména v případě, kdy potlačujeme vztek a naštvání. V takovém případě můžeme upadat do apatie a sebelítosti. Pokud se ale pořádně naštveme, přijde i dávka energie a chuť do nějaké akce. Vztek má totiž velkou energii.

Více o tom, proč je důležité nepotlačovat emoce, si můžete přečíst v tomto článku.

 

Sebedisciplína x laskavost k sobě

Energie je tam, kde je radost a lehkost. Často jsme však na sebe moc přísní a přeháníme to se sebedisciplínou. Nutíme se pravidelně meditovat, cvičit nebo sportovat, přestože se nám nechce. Pokud se však z oblíbené činnosti stává povinnost, vytrácí se radost a tím i energie, kterou bychom jinak z oblíbené činnosti získali. Sama se klaním k tomu, že je lepší flákat pravidelnost a to, co nás baví dělat v době, kdy na to skutečně máme náladu a kdy si danou činnost i užijeme, než se něčemu věnovat pravidelně, za cenu toho, že se do dané činnosti nutíme.

Samozřejmě, v sebedisciplíně je třeba najít harmonii. Někdy se nám nechce nic dělat jen proto, že jsme vyčerpaní z práce nebo z jiných povinností. Pokud se však trochu překonáme a pustíme se do činnosti, která nám dokáže dobít baterky, brzy se dostaví i příliv energie.

Často také odkládáme věci, které nás baví a které nám dodávají energii, protože na ně nemáme čas. I tady je třeba si i navzdory výčitkám svědomí najít každý den aspoň chvíli času pro sebe a pro činnost, která v nás v daný okamžik dokáže probudit co největší radost.

Skvělým způsobem, jak v sobě probudit radost, je také setkání se s vnitřním dítětem.

únava jako rádce

Únava někdy může být znamením, že jdeme špatným směrem – např. když dlouhodobě děláme práci nebo cokoliv jiného, co nás nebaví a nenaplňuje. Když trávíme spoustu času nějakou činností, kterou děláme jen z povinnosti, tak jsme z ní přirozeně unavení.

Zeptejte se sami sebe, co vás v životě nejvíc unavuje. Kromě nenaplňující práce to může být i náročný (nejen partnerský) vztah nebo jakákoliv stresující nebo náročná situace. Co vám bere v životě energii? Samozřejmě, ne vždy můžeme situace, které nám v životě berou energii, okamžitě změnit. V takovém případě je důležité nepropadnout apatii, ale spíše se zaměřit na prožitek bezmoci = skutečnost, že v dané situaci jsme bezmocní a nemůžeme s ní nic dělat.

Na bezmoc se možná spousta z nás dívá jako na něco negativního. Bezmoc je však velmi přínosná emoce, která nás může v životě výrazně posunout. Pokud ji odmítáme, můžeme upadat do rezignace, (sebe)lítosti a zahořklosti.

Naše hlava se bezmoci může bránit, protože když cítíme bezmoc, tak si nevíme rady a netušíme, co bychom měli dělat. Pro naše srdce je však cítit bezmoc naprosto v pořádku, protože přes prožitek bezmoci se s ním spojujeme. Naše srdce si často potřebuje bezmoc na chvíli prožít.
Jakmile přijmeme skutečnost, že s danou situací nemůžeme nic dělat, všechno pustíme a budeme hledat způsob, jak v daném okamžiku co nejpřirozeněji plynout a jak jej přežít aby to pro nás bylo co nejlepší a co nejméně náročné, tak nás bezmoc může někam posunout. Čím silněji se skrze ni propojíme se srdcem, tím více života k nám bude proudit a tím více se budeme moci posunout. 

Ať už jste v jakékoliv náročné situaci, zavřete si oči a chvíli jen zhluboka dýchejte. Přeneste pozornost do oblasti svého srdce a zeptejte se sami sebe, co byste teď nejvíce potřebovali? Co pro sebe můžete v dané chvíli nejvíc udělat?

Je naprosto v pořádku se na náročnou situaci i naštvat, protože vztek, jak už bylo zmíněno dříve, přináší spoustu energie.

Vnímavost k sobě

Nezapomínejte vnímat sami sebe, to, co se ve vás děje, co cítíte a na co máte náladu. Dopřávejte si každý den drobné radosti, které vás stojí pár minut času – krátká procházka, dobrá čokoláda, pár minut s knížkou, naprosté nicnedělání…

Mám zájem o upozornění na semináře

Vyplňte mail a nechce si pravidelně zasílat nabídku seminářů a akcí.

You have Successfully Subscribed!

Share This