Tohle téma už jsem řešila, tak proč je tu zase?

14.04. 2019 |

Při objevování vlastního nitra nás často napadá, že některá témata už máme vyřešená, protože jsme se jimi zabývali už dost dlouho, věnovali jim spoustu energie, probrečeli díky nim x hodin…. Jakmile se nám „vyřešené“ téma objeví znovu, nechápavě na něj koukáme, protože netušíme:

  • Proč tu opět je?
  • Proč nám zase leze do života?
  • Proč už nás nenechá být?

Vždyť už jsme ho řešili tolikrát… Nejraději bychom ho poslali na Mars. 

V rodinných konstelacích se často ukazuje, že to, co odmítáme, se nás drží. A drží se nás tím víc, čím víc to odmítáme. 

Hloubkami svého nitra se zabývám přibližně 5 let, což není tak dlouho na to, abych tu mohla sdílet nějaké příliš rozsáhlé zkušenosti. Důvěřuji však svým učitelům a průvodcům, kteří vesměs říkají to stejné:

  • pokud optimisticky prohlásíme, že už máme něco vyřešené, tak se nám brzy ukáže, že to vyřešené nemáme
  • sami o sobě nemůžeme s jistotou nic říct, aneb jak pravil Sókratés: Scio me nihil scire (Vím, že nic nevím)

Je pravda, že některými tématy jsem se zabývala „dlouho“. Přesto však netuším, zda je mám provždy vyřešené a jestli už na mě nikdy nevykouknou. Pokud je mi však v nich teď dobře, tak se v nich aktuálně dál nepitvám a mám důvěru v to, že jakmile bude třeba se na ně znovu podívat (i když z jiného úhlu), ukáže se to samo.

Říká se, že jsme jako cibule. Odloupneme jednu vrstvu a ukáže se druhá. Jedno téma může odkrýt druhé, vzájemně se prolínat s třetím nebo se ukázat v jiné hloubce. Některé věci mají svůj čas, a nemohou přijít dříve, než se vyřeší něco jiného nebo než budeme mít dost síly na to, abychom se s nimi dokázali vyrovnat. 

Možná se vám představa, že budete muset celý život něco řešit, moc nelíbí. Rozumím vám. Sama na sobě jsem však vypozorovala, že postupem času řešení témat a věcí, které nás trápí, přestane být tak náročné, jako na začátku. Srovnávání se nimi už bude trvat kratší dobu a každé téma, kterému budeme ochotni věnovat energii, nás v životě posune o kousek dopředu. My se po nějaké době ohlédneme zpátky a uvidíme za sebou cestu, kterou jsme ušli.

Možná nás to začne lákat víc a víc dopředu – poznat víc, odhalit víc, vyzkoušet víc… Zatoužíme nahlédnout pod pokličku věcí, které pro nás byly dříve naprosto nepodstatné a zakryté jinými tématy. Začne nás lákat myšlenka, že bychom mohly změnit i tohle a tamto… Získáme ve svoji cestu důvěru. 

Představte si, že plavete v moři. Občas přijde vlna, která vás překvapí svojí silou, propláchne vám nos a možná i zanese o kus dál. Jakmile však přejde, plavete dál. Nebojíte se plavat jen proto, že v moři jsou vlny. Vlny patří k moři – houpají vás, unáší z místa na místo a občas se objeví vlny tak silné, že téměř (nebo úplně) dřete nosem po písčitém dnu a nemůžete s tím nic dělat, dokud vlna neodejde. Každá vlna však jednou odejde a vy se budete opět moci zhluboka nadechnout.

Jak to souvisí s naším životem a našimi tématy?

Myslím si, že je důležité přijmout skutečnost, že v životě jsou vlny, temné i světlé chvíle, že se může objevit něco, čím jsme se zabývali před rokem, a najít důvěru v to, že tak plyne život. Že v nás ještě může být něco z toho, co jsme řešili již dříve, a že pokud nás to aktuálně teď netrápí, neznamená to, že od toho máme klid navždy.

Vnímejme, jak to k danému tématu máme teď:

  • Cítíme harmonii a vnitřní klid?
  • Nebo zda se nám připomínají nepříjemné pocity?

Buďme otevřeni tomu, že se to může jednou změnit, že může staré téma znovu přijít a potom zase odejít. Že podobné pocity mohou mít rozdílné příčiny, a naopak, jedna příčina může být zdrojem tisíce různých následků.

Někdy je to fakt na nic

Mým záměrem není psát nějaký „sluníčkářský“ článek, protože některá období jsou fakt těžká a náročná, a rozhodně v nich nepomůže pozitivní citát, který nám radí, abychom se rozhodli být šťastní, zapomněli na své starosti a bolest vyměnili za lásku. Někdy je prostě největším úkolem přežít ze dne na den.

Podobně, pokud v sobě máme nějaké to bahýnko, tak se nejde smát, cítit vděčnost nebo se soustředit jen na to pozitivní. Naše podvědomí je totiž mnohem silnější než naše vůle. Hluboko vytěsněné a potlačené emoce vždy převálcují naše snahy o harmonický život. Změna k lepšímu často přijde až v okamžiku, kdy vytáhneme na povrch to, co vidět vůbec nechceme. 

Říká se, že každý z nás dostane naloženo jen to, co unese (a že toho někdy uneseme fakt dost). Někdy si musíme prožít i ty chvíle, kdy bychom raději nebyli, a klesnout až na dno. Ze dna se totiž nejlíp odráží (což bohužel na dně obvykle nevidíme). A když je toho na nás fakt moc, nezbývá než si poprosit (přírodu, vesmír, Zemi nebo strážného anděla…), aby nám byla poslána pomoc nebo ukázána cesta.

Možná vám připadá, že je stále co řešit, a že vám témata k řešení přichází jedno za druhým. Často se to tak děje, protože přichází nová poznání, výzvy, zkušenosti a uvědomění… Kromě toho jsou období, kdy je témat více a potom zase méně. Pokud jsme sem přišli s nějakým záměrem, pak je to sebepoznávání a seberozvíjení – a to se může naplňovat jen když se bude „něco dít“.

Co když se něco děje stále znovu a znovu a točíme se jako v bludném kruhu?

Co když se nám však některé situace, stavy a pocity ukazují stále znovu a znovu, i když třeba pokaždé v jiném kontextu? Navzdory tomu, že jsme vyzkoušeli spoustu terapií a navštívili nespočet seminářů, se stále se cítíme stejně… smutně, naštvaně, zmateně, vystrašeně… stále se nám připomíná komplikovaný vztah s rodičem, nedořešený vztah s prvním partnerem, smrt blízké osoby…

Kde je potom zakopaný pes?

Nemám až tolik praxe a zkušeností, abych mohla s jistotou říct, proč se tak děje. Můžu s vámi však sdílet vlastní zkušenosti, a to souvislost s emocemi, které máme v sobě tak hluboce vytěsněné a potlačené, že dosud nebyly v žádné terapii zviditelněny, a pokud ano, nebyly zpracovány na takové úrovni, aby nás přestaly ovlivňovat.

K silnému vytěsnění emocí obvykle dochází při traumatické události, kterou Ruppert ve své knize „Trauma a rodinné konstelace“ definuje jako psychicky náročnou zkušenost existenciálního ohrožení. Kromě existenciálního ohrožení (např. při náročném porodu) však trauma může vzniknout i v důsledku dlouhodobé nebo opakující se traumatizující zkušenosti (např. násilí, sexuální obtěžování, citová deprivace v dětství…).

Trauma, které nás podvědomě ovlivňuje a táhne proti naší vůli, také nemusí mít původ v našem vlastním životě, ale může být spojené s někým z našich předků, kteří prožili náročný osud, který si podvědomě neseme spolu s nimi.

Uvedu k tomu svůj vlastní příklad:

Často jsem si připadala sama, přestože jsem poznala krásu sebelásky, naučila se trávit společný čas se svým vnitřním dítětem a nechala si postavit několik konstelací na téma původní rodiny. Téma samoty a chybějící lásky se mi opakovalo znovu a znovu, a nevěděla jsem, jak docílit toho, aby mě přestalo pronásledovat.

Vše se změnilo až v okamžiku, kdy mi moje kamarádka, se kterou jezdím na výcvik konstelací traumatu k Radimovi Ressovi, postavila konstelaci traumatu, která se staví trochu jiným způsobem než klasické konstelace, a která jde do větší hloubky. V konstelaci se ukázalo mé ztotožnění s osudem předka mého rodinného systému, který vyrůstal v naprosté samotě a nedostatku lásky, a jehož osud jsem si částečně nesla s ním. Po postavení konstelace jsem však byla odpojená od veškerých traumatizujících pocitů a související trauma jsem měla vytěsněné.

Je důležité zmínit, že v důsledku traumatických zkušeností dochází ke štěpení našeho nitra (duše). Z původně integrované struktury se odštěpí traumatizovaná část, která si v sobě nese trauma (= nepříjemné vzpomínky a zkušenosti) a s ním související zamrznutý strach, bolest, beznaděj. Snahou zbývajících částí našeho nitra je trauma vytěsnit, abychom s ním nemuseli být v kontaktu. To, co je vytěsněné, však podvědomě působí o to silněji, a trauma samozřejmě není výjimkou.   

K „uzdravení “ traumatizované části je nutné vynést trauma na povrch a poté nechat z těla odejít energii, která je v traumatu vázaná (více o traumatech v článku Metoda Eye Movement Integration pro uvolnění bolestí našeho nitra a její využití v konstelacích). Uvolnit energii vázanou v traumatu se však obvykle nepodaří pouhým zviditelněním traumatu a znovu prožitím emocí, které jsou s traumatem spojené.

Na základě toho, co jsem však viděla a poznala i sama na sobě, můžu s jistotou říct, že někdy je třeba k uvolnění silných a hluboce potlačených emocí použít techniky k tomu určené (v konstelacích traumatu se užívá Eye Movement Integration metoda (EMI) a práce na těle – více zde), protože samotné prožití emocí k úlevě nestačí.

A tak tomu bylo i u mě. Díky tomu, že moje kamarádka pracovala na mém těle a uvolňovala místa, kde byly emoce související s tématem uložené, došlo k uvolnění a následné integraci dříve rozštěpených částí mého nitra, což se následně projevilo obrovskou a dlouhodobou úlevou, která po konstelaci přišla.

V konstelacích traumatu je možné díky EMI a práci na těle přivést na povrch i pocity a s nimi související prožitky, které jsou opravdu hluboce potlačené. Sama se tuto metodu učím, avšak některé prvky už do klasických konstelací se souhlasem klientů zahrnuji (EMI, tlak na body, kde se v těle ukládá napětí), protože pomáhají hlubšímu uvolnění.

V konstelacích traumatu se pracuje s transgeneračními tématy a silnými autobiografickými tématy (např. zneužívání, traumata vzniklá v důsledku citové deprivace v dětství, komplikované porody apod.), a rozhodně to není terapie, kterou bych doporučila těm, kteří jdou na konstelace poprvé. Vše má svůj čas, a odkrývání hloubek našeho nitra také. Myslím si ale, že je dobré vědět o tom, že tato metoda existuje. Pokud je totiž něco hodně hodně silné, tak nepomohou ani klasické konstelace, přestože je příčina odhalena.

Termíny konstelačních seminářů najdete TADY.

Život mě přivedl k rodinným konstelacím, které mi pomohly rozuzlit příčiny mých zdravotních problémů a pochopit spoustu věcí, které se mi v životě děly. Zájem o další poznávání sebe samotné mě přivedl k práci s dechem, NLP a dalšímu studiu i poznání.
Skrze rodinné konstelace, semináře a individuální terapie provádím ostatní při objevování vlastního nitra a hledání způsobů, jak žít radostnější a spokojenější život.
Vše, co potřebujeme, totiž máme skryto v sobě.

Více o mně se dozvíte tady.

Mám zájem o upozornění na semináře

Vyplňte mail a nechce si pravidelně zasílat nabídku seminářů a akcí.

You have Successfully Subscribed!

Share This