Netrap se tím, že něco nezvládáš tak, jako ostatní. Tvá duše si toto „zvládání“ možná vůbec nepřeje.

Dříve byly podmínky i možnosti jiné než dnes a např. ve výchově nebylo tolik prostoru pro podporování individuality a jedinečnosti každého dítěte. Díky tomu byla spousta z nás tlačená do něčeho, v čem jsme se necítili vůbec dobře a co nám nebylo přirozené – např. mluvit v situacích, kdy bychom raději mlčeli nebo působit sebejistě v nových situacích, v kterých jsme se potřebovali pořádně rozkoukat.

Naučili jsme se tak zaměřovat pozornost na „uznávaný“ cíl a stav, kterého bychom „měli“ dosáhnout, ale který nám není vůbec přirozený. Není divu, že pro nás tedy není jednoduché se mu přiblížit a cítit se v něm dobře. Spíše v jeho blízkosti můžeme pociťovat úzkost, stres, tlak nebo pocit selhání.

Jak si to prakticky představit? Např. já jsem si z různých důvodů vsugerovala, že za volantem na silnici nemůžu zdržovat vyhodnocováním, kudy mám vlastně v neznámých místech jet (za mnou už je přece další auto, které nemůžu zdržovat). Bývala jsem z toho ve stresu, ale vysvětlovala jsem si to tak, že na řízení nemám buňky. Teprve když jsem před více než rokem vlivem stresu, že zdržuji ostatní auta, způsobila autonehodu, uvědomila jsem si, že potřebuju jiný přístup – dát si čas, abych mohla v klidu vyhodnotit situaci a ne jet ve stresu a spěchu, hlavně abych už jela. Uvědomění, že si můžu dopřát za volantem čas (protože to někdy potřebuju) i přesto, že někoho zdržím, je pro mě velmi uklidňující.

Tuším, že do podobných situací se dostáváme v různých oblastech často, protože věříme, že bychom je měli zvládat tak a tak, protože je tak přece ale zvládají i ostatní. Řešením však není tlačení se do toho, co nám není přirozené, ale naopak zaměřování se na otázky:

• Jak to chci a potřebuju právě já?
• V čem se cítím dobře já?
• Co je přirozené pro mě?

Věřím, že kdybychom podobné dotazy dostávali už jako malé děti, mnohem více bychom věděli, v čem spočívá naše přirozenost a naše pravé já. Nevyčítali bychom si, že nám něco nejde tak jako ostatním. Netlačili bychom se do rolí, o kterých předpokládáme, že bychom měli zvládat. Více bychom přijímali sami sebe i způsob, kterým fungujeme. 

Není špatně cítit strach v situacích, kdy jsou ostatní sebejistí. Stejně tak není špatně, když nám není přirozené lehce se seznamovat, sršet humorem nebo např. pohotově reagovat… Každý máme přirozené jiné vlastnosti a kvality – někdo např. dokáže s lehkostí mluvit před publikem zatímco jiný si potřebuje budovat sebedůvěru postupně…

Zároveň, to, že např. cítíme strach a nervozitu v situacích, kdy je někdo jiný v klidu, neznamená, že se těmto situacím musíme vyhýbat. Jen potřebujeme najít způsob, jak se o sebe postarat a jak k sobě přistupovat, abychom se v podobných chvílích cítili lépe.

Každý máme určité vlastnosti, které jsou přirozené právě nám a které mohou někdy souviset přímo i s dary duše. Duše každého má přirozené jiné kvality, mezi které může patřit např. jemnost i síla, klid i aktivita. Všichni jsme tedy v pořádku takoví, jací jsme. Věřím tomu, protože jinak bychom se takoví nenarodili.

Těžkosti přichází v případě, kdy se začneme porovnávat, odsuzovat za to, že něco nezvládáme/neumíme nebo si vyčítat, že nemáme určitou vlastnost. Jak už bylo zmíněno, tato sebekritika mnohdy plyne z nejrůznějších očekávání o tom, jací bychom měli být a jaká očekávání na nás v minulosti naše blízké okolí mělo.

Věřím, že podstatou sebelásky je sebepřijetí se vším, co k nám patří. V opravdovosti, přirozenosti, bez masek a stavění se do rolí, o kterých si myslíme, že bychom měli zvládat. Toto samozřejmě není možné bez poznání a pochopení, co doopravdy je naší přirozeností a pravdou, kterou uvnitř sebe všichni máme.

Spousta vlastností, které jsou nám přirozené, se nám nemusí zdát vůbec atraktivní. Skrze pochopení, že jsou nám opravdu přirozené a jsou tím, co nás dělá právě nás, však může přijít obrovská úleva – úleva, že s námi není nic špatně a že neděláme nic špatně. Pokud sami sebe přijmeme i s tím, co je nám přirozené, bude pro nás zároveň snadnější najít i způsob, jak se vším pracovat tak, abychom se cítili sebejistě a v pořádku. Se sebepřijetím přirozeně přichází i sebedůvěra.