Ideální čas na druhé miminko je pro každou mámu jiný a záleží kromě spousty faktorů zejména na tom, jak to máma sama cítí a vnímá. V dnešním článku se s vámi podělím o to, jak jsem to měla já.

Oba dva jsme s mužem věděli, že chceme děti dvě. Muž si přál druhé dítě o něco dříve než já, já si to však po zkušenosti s Amálkou nedovedla představit a viděla ideálně věkový rozdíl 3 roky. Zároveň pro mě bylo důležité otevřít se druhému těhotenství až v okamžiku, kdy budeme mít splněno pár, pro mě důležitých podmínek, viz dále:

Přestanu kojit:

Věděla jsem, že mezi kojením a dalším těhotenstvím chci dát svému aspoň krátký čas na regeneraci. Vše se krásně sešlo a Amálku jsem cca v 1,5 roce bez problémů odstavila.

Vyspím se celou noc:

Jak asi každá máma ví, první trimestr je náročný. Představa, že během něj budu v noci vstávat k Amálce, se mi moc nelíbila. Tato podmínka se ale vyřešila odstavem, protože jsem věděla, že když Amálka nebude chtít v noci mlíko, bude k ní moct vstávat i tatínek což nakonec ani nebylo třeba.

Amálka bez problémů zvládne celý víkend jen s tátou:

Vím, že během těhotenství mohou nastat nejrůznější komplikace. Chtěla jsem proto být v klidu, že pokud bych musela např. být nějakou dobu v nemocnici, nebude to pro Amálku poprvé, kdy bude beze mě. Také jsem si chtěla před druhým těhotenstvím dopřát čas jen sama se sebou na déle než pár hodin a dočerpat pocit svobody. Podmínku muž úspěšně splnil pár měsíců poté, co jsem přestala kojit – odjel s Amálkou sám k babičce.

Budu cítit, že druhé miminko chci a těším se na něj:

Tady nastal asi největší oříšek, protože na druhé mateřství jsem se, ani v 1,5 roce Amálky necítila a věděla jsem, že se to samo nezmění. Potřebovala jsem uvolnit tíhu, která ve mně zůstala z období šestinedělí a cca prvního půl roku péče o Amálku, kdy jsem péči o ni často vnímala jako náročnou.

Tato tíha působila jako psychická obrana proti dalšímu těhotenství, které by mohlo způsobit, že se do stejné situace dostanu znovu. Hodně jsem tehdy brečela a uvolňovala smutek, který ve mně zůstal a o kterém jsem na vědomé úrovni vůbec nevěděla. Díky vnitřní práci se vše po pár měsících změnilo a já najednou začala cítit, že se začínám na druhé miminko těšit. Jako zázrakem se mi také vrátila menstruace a mé tělo mi tím dalo potvrzení, že v srdci jsem druhému těhotenství otevřená.

PROCES OTĚHOTNĚNÍ

Jakmile jsem začala cítit, že si druhé miminko přeju, dohodli jsme se s mužem, že všemu necháme volný průběh. Jenže tak úplně volný průběh to u mě nebyl. Když už jsem si řekla, že se na druhé mimi těším, nedokázala jsem zůstat úplně uvolněná…

V okamžiku, kdy jsem se druhému miminku uvnitř otevřela, jsem zároveň začala cítit, že dušička, která se k nám chystá, už je hodně blízko. Ze dne na den jsem se začala cítit jinak. Zaplavila mě vlna mateřské energie a také jsem měla potřebu být na sebe jemnější, víc odpočívat atd.

Dokážu být hodně urputná a tak jsem samozřejmě chtěla otěhotnět hned. Nejdřív jsem si myslela, že se to opravdu povedlo na první pokus. Cítila jsem se vnitřně i fyzicky jinak a na konci měsíce se místo menstruace dostavilo jen lehké špinění. Jediný problém byl v tom, že těhotenský test vycházel stále negativní.

Chtěla jsem znát jasnou odpověď a proto jsem požádala o channeling kamarádku i svoji učitelku Lucii Alferi. Jenže v obou případech mi přišla informace, že odpověď zatím znát nemůžu. Dušička miminka mi samozřejmě neřekla nic a tak mi nezbylo nic jiného, než čekat. Na konci dalšího měsíce se dostavila klasická menstruace a bylo mi tedy jasné, že těhotná zatím nejsem.

Prožila jsem si naštvání z toho, jaký průběh proces má a říkala si, že příště těhotenství poznám podle bolesti prsou stejně jako u prvního těhotenství s Amálkou. Další měsíc se nedělo nic zvláštního, ale ten následující mě opravdu začala bolet prsa. V hlavě už jsem si začala vytvářet představy, že jsem otěhotněla a radovala se ze zpoždění své nepravidelné menstruace. Netrvalo dlouho a tělo mi ukázalo, že další těhotenství se zatím nekoná.

Byl to pro mě silný několikaměsíční proces, který mě učil pouštět kontrolu a nechat věci plynout. Na konci měsíce jsem často prožívala smutek, zklamání i naštvání, že se věci nedějí tak, jak chci. Ve skutečnosti mi nešlo tolik o to, že bych chtěla být teď hned těhotná, jako spíše o to, že jsem průběh chtěla podle sebe/nás. Svůj vliv samozřejmě měly i strachy, co se bude dít, když neotěhotním podle našeho „domácího plánu“ mít děti aspoň trochu věkově blízko. Postupně jsem se však učila situaci nekontrolovat a být uvolněná v tom, že nevím, kdy se to stane.

V září začala Amálka chodit na dopoledne 1 – 2x týdně do dětské skupinky a já si začala užívat pocit svobody. Tři hodiny dopoledního volna, kdy jsem zároveň nemusela nic dělat, jsem od jejího narození neznala. Většinou jsem se v tomto čase jen toulala v okolí školky a užívala si přírodu. Postupně jsem si zamilovala i pocit, že mám najednou víc volna, ještě nemusím výrazněji víc pracovat a zároveň jsem tu stále jen sama za sebe (=netěhotná). Pustila jsem kontrolu a začala důvěřovat, že vše přijde v pravý čas. Také jsem si řekla, že mít novorozeně na začátku nebo uprostřed léta asi úplně nemusím a klidně ještě nějaký ten měsíc počkám.

Bylo to krásné období, kdy jsem se sice těšila na druhé miminko, ale zároveň si užívala i čas jen sama pro sebe. O pár týdnů později jsem začala mít pocit, jako kdyby mi někudy unikala energie a také jsem začala mít větší potřebu jídla. Abych si zase něco nenamlouvala, sáhla jsem po těhotenském testu s očekáváním stejného výsledku jako minulé měsíce. O to víc jsem byla překvapená a nemohla uvěřit tomu, že se na něm objevila druhá čárka znamenající, že za pár měsíců nás doma bude o jednoho víc.

Zpětně jsem vděčná za to, že miminko mě svým příchodem nakonec naprosto překvapilo a přišlo v době, kdy jsem to nečekala. Jsem ráda i za celý proces, který mě učil pouštět kontrolu a nelpět na výsledku. Ukázal mi, že duše miminka si vše zařídí po svém, nezávisle na tom, jak chci já. Skutečnost, že se narodí v létě, přestože jsem nahoru vysílala přání, ať si můžu léto užít jako 2v1, je jen jedním z detailů.