Můj druhý a třetí trimestr

20.07. 2020 | 0 komentářů

Průběh prvního trimestru jsem popsala v tomto článku a zde na něj chci navázat. Druhý a třetí trimestr jsem totiž prožívala naprosto jinak, než první. Se začátkem druhého trimestru začala odcházet únava, postupně se mi vrátila chuť k jídlu i energie a až do dnešního dne na konci 9. měsíce se cítím skvěle. Když se zpětně dívám na svůj druhý a třetí trimestr, tak mě napadá, že předčil (v dobrém slova smyslu) všechna má očekávání o tom, jaké těhotenství může být. Bylo to krásné období a nebýt toho, že jsem chodila pořád čůrat, bych mu neměla kromě chození po doktorech co vytknout.

Co se během druhého a třetího trimestru dělo

První trimestr mi končil v lednu, kdy jsem se rozhodovala, zda dokončit poslední část výcviku Dech existence u Bhagata. Stále jsem byla trochu unavená a navíc jsem cítila, že chci být víc sama než ve společnosti 30-členné skupinky. Ladila jsem se na sebe i miminko a nakonec se rozhodla, že pojedu, ale že nebudu nic přehánět a celý výcvik pojmu spíše relaxačně. V dechových cvičeních jsem proto nic nehrotila a spíše se soustředila na své spojení s miminkem, místo ranních meditací jsem chodila na procházky do lesa a večery si také nechávala pro sebe. Nakonec jsem byla ráda, že jsem výcvik dokončila.

Se začátkem druhého trimestru odešla téměř všechna únava a začala jsem zase cítit energii na procházky a výlety, čehož jsme hned využili a vyrazili s mužem Romanem na prodloužený víkend do Beskyd. V práci na Mendelově univerzitě probíhalo zkouškové, a tak jsem byla ráda, že jsem měla o něco klidnější režim než v době výuky. Po práci jsem stále vedla rodinné konstelace.

Na začátku března nám bylo v práci oznámeno, že v rámci prevence šíření Coronaviru se na dva týdny ruší veškerá prezenční výuka. S radostí jsem přijala možnost práce z domu a užívala si, že nemusím trávit každý den dvě hodiny cestováním do práce a zpět. Asi po týdnu a půl práce na home office byla vyhlášena celorepubliková karanténa a na home office začal pracovat i Roman. Zrušila jsem všechny skupinové a individuální konstelace, a kromě rodiny jsem se nedostávala téměř s nikým do kontaktu, což mi vlastně ani moc nevadilo.

Zatímco naši i Roman trochu panikařili, abychom se nenakazili a neohrozili miminko, já sama jsem cítila klid. Vnímala jsem, že celá situace je příležitost k celkovému zpomalení a zaměření se na sebe, čemuž jsem se nebránila. Také jsem byla přesvědčená, že každá nemoc člověku ukáže jen to, co má ukázat, a nějak jsem vnímala, že u mě by to bylo hlavně to zpomalení. Pokud jsem o někoho cítila strach, tak to bylo spíš o ostatní.

Přestože jsem pracovala na home office, měla jsem před sebou spoustu rozdělané práce týkající se úvazku na Mendelu, kterou jsem chtěla dokončit do té doby, než půjdu na mateřskou. Na jednu stranu jsem tak vnímala, že vše se v době karantény uklidnilo, na druhou stranu jsem na sebe vyvíjela velký tlak a stres, abych stihla dokončit vše, co bylo třeba. Některé dny mi bylo moc líto, že sice čekám miminko, ale přesto sedím každý den několik hodin u počítače a dělám práci, na kterou jsem měla stále menší a menší náladu.

Dokončovat vědecké články apod., když mi v bříšku rostl nový člověk, mi dávalo stále menší smysl a občas jsem se u nich pěkně vztekala. Několikrát jsem se dostala do stavu, kdy jsem ze stresu, který jsem na sebe vyvíjela, cítila tlak na hrudníku a napětí v těle. Prostě už jsem měla myšlenky někde úplně jinde. V takových chvílích jsem si vždy sedla, napětí ze sebe vybrečela a bylo mi hned dobře. Miminku jsem vysvětlovala, že je mi moc líto, že na něj nemám víc času a nemůžu si s ním užívat víc radosti. Vnímala jsem totiž, že už tu s námi je, přestože je zatím v bříšku.

Odpoledne jsme s Romanem chodili na procházky, které jsme s oteplujícím se počasím postupně začali vyměňovat za kolo. Během nich jsem se dokázala vždy krásně zklidnit a užívat si jaro i těhotenství.

Večery jsem věnovala cvičením/meditacím k porodu od terapeutky Evy (více v dalším textu) a pracovala se svými vlastními tématy, která se mi v průběhu těhotenství objevovala. Asi největším tématem, které se mi v tomto období objevovalo a na které jsem nahlížela z různých pohledů, byl tlak na sebe, který způsoboval, že jsem na sebe tlačila, abych stihla a zvládla co nejvíc věcí, přestože mi v tom nebylo dobře. Byla jsem vlastně vděčná za to, že mě karanténa donutila zrušit všechny individuální i skupinové konstelace, protože jinak bych se k tomu asi neodhodlala a fakt nevím, jak bych všechno stíhala.

Asi v polovině května začala ubývat práce, kterou jsem chtěla dokončit a já se tak mohla více uvolnit. Pomaličku jsem se začala vracet ke konstelacím a koncem května jsem absolvovala prodloužený víkend energetického čtení, který jsem si užila já a myslím, že i miminko. Dotkla jsem se zharmonizovala několik svých vlastních témat. Vnímala jsem, že miminko se v bříšku raduje i za mě. Neváhala jsem a absolvovala i pokračovací kurz, který se konal asi o dva týdny později, a z kterého jsem byla stejně nadšená jako z prvního.

Zhruba druhý týden v červnu mi začala mateřská dovolená, a tak jsme s Romanem vyrazili na dovolenou v Jeseníkách, o které se ještě zmíním v další části článku.

Po návratu z dovolené jsem začala prožívat jedno z nejkrásnějších období za posledních několik měsíců. Konečně jsem nemusela jen sedět před počítačem a stresovat se tím, co je třeba dokončit, a mohla se více věnovat individuálním konstelacím (na skupinové už jsem se necítila), on-line energetickému čtení, channelingu, sobě a miminku. S blížícím se termínem porodu jsem však začala ubírat i individuální setkání a věnovat se hlavně lenošení u vody. 

Téměř celé těhotenství mi pomáhala podpora porodní asistentky Laďky a terapeutky Evy

Jedna z prvních věcí, které jsem po zjištění, že jsem těhotná, začala řešit, bylo hledání porodní asistentky. Z různých terapií a seminářů, kterými jsem si sama prošla, vím, že porod významně ovlivňuje celý náš další život, a to zejména pocit bezpečí a důvěru, kterou máme v sebe, ve své okolí a život jako takový.  Od začátku jsem tedy věděla, že chci sobě i miminku připravit ty nejlepší podmínky pro jeho příchod na svět.

Věděla jsem, že chci porodní asistentku raději než dulu, protože porodní asistentky mají smlouvy s porodnicemi a mohou vést porody. Po krátkém hledání na internetu jsem narazila na porodní asistentku Laďku, která má smlouvu s porodnicí ve Vyškově, a při osobním setkání se s ní domluvila, že bude u porodu se mnou.

I když tento článek píšu ještě před porodem, vím, že jsem se rozhodla dobře. Z našich setkání během těhotenství i referencí od mých kamarádek, které s Laďkou už rodily (což jsem se dozvěděla až poté, co jsem se s ní domluvila) jsem poznala, že je skutečná profesionálka a jsem moc vděčná za její péči i podporu v těhotenství.

Od své kamarádky jsem dostala doporučení na terapeutku Evu, která podporuje ženy v probuzení jejich ženskosti a intimity a mimo jiné provází přípravou na extatický porod skrze techniku, kterou sama vymyslela a jejíž principem je být u porodu v harmonii v oblasti těla, mysli, emocí i energetického systému. Protože Eva žije ve Švýcarsku a do ČR jezdí cca jednou za měsíc, v začátcích jsme se domlouvaly jen telefonicky. Poté, co mi ale popsala princip metody a vysvětlila přínosy pro mě i miminko, jsem neváhala a napsala jí, že do toho jdu.

Laďka i Eva mě v těhotenství podporovaly a připravovaly každá jiným způsobem, a já jsem moc vděčná za péči jich obou.

Laďka při každém setkání zkontrolovala polohu miminka, ujistila se, že v bříšku je vše tak, jak má, a ověřila, že nemám stažené žádné svaly, jejichž uvolnění je při porodu důležité. Také mi kontrolovala pohyblivost kostrče i postavení pánve, a pokud bylo třeba nějaký stažený sval uvolnit, tak ho uvolnila, případně mi doporučila vhodné cvičení. Také mi pomohla s uvolněním stažených svalů na stehnech, což způsobovalo, že miminko bylo už ve 30. tt hodně dole a tlačilo mi na sponu stydkou.

Kromě toho vždy rozptýlila všechny obavy, se kterými jsem za ní přišla, a podporovala mě v tom, abych se nebála jezdit na kole a chodit i v pokročilém stádiu na delší výlety, pokud necítím žádný problém. Na předporodním kurzu, který jsem u ní absolvovala, nám vysvětlovala, že otoky, bolesti zad, tvrdnutí břicha a nevhodné polohy miminek v bříšku mají vždy nějakou příčinu, jako je např. nevhodné držení těla, zkrácené svaly apod., a že vše je možné řešit (což se bohužel od doktorů nikdo moc nedozví, protože všechny zmíněné problémy se tak nějak obecně berou jako součást těhotenství).

S Evou jsem se poprvé osobně setkala na začátku druhého trimestru a dostala od ní za úkol každý den provádět krátké 10 minutové cvičení a několikrát týdně se večer věnovat cca 40-minutové taneční/pohybové meditaci zaměřené na jednotlivé čakry. Cílem bylo uvolnění pánve, naladění se na své tělo a harmonizace jednotlivých čaker. Brzy jsem začala vnímat, že se mi více otevírá srdeční čakra a také jsem začala cítit první a občas i krční čakru, což mě podpořilo v tom, abych vytrvala. Přiznám se, že někdy se mi do dlouhé meditace vůbec nechtělo, ale vytrvala jsem.

Fyzicky jsem se cítila skvěle a hledala důvěru v to, co si můžu dovolit

Nevím, jestli mám štěstí nebo jestli za svou fyzickou pohodu vděčím pravidelnému uvolňování pánevní i bederní oblasti v rámci cvičení od Evy, ale celé těhotenství jsem se cítila a stále cítím fyzicky moc dobře. Jediné, co mi vadí, je časté chození na záchod. Rostoucí bříško mě od třetího trimestru omezuje snad jen při milování a v chůzi do kopce, při které vážně dost funím. Celkově jsem si ale užívala a stále užívám pohyb, i když teď už jsou to hlavně procházky a plavání.

Vím, že každá žena prožívá těhotenství naprosto jinak a cítí se bezpečně v různých činnostech. Každá žena také nejlépe pozná, jaký pohyb je pro ni vhodný a kdy se cítí dobře. Já bych např. nestoupla na běžky, protože jsem na nich trochu nemehlo a není pro mě problém spadnout i na rovné cestě. Na kole jsem se ale cítila dobře a jezdila na něm skoro až do konce 8. měsíce, jen jsem postupně ubírala kopce a vzdálenost.

Hodně lidí mi říkalo, že do mě může někdo vrazit a že se může stát kdovíco, ale já vnímala, že to se může stát vždy, ne jen při jízdě na kole. Kamarádka, s kterou si pravidelně vzájemně channelujeme různá témata mě také ujistila, že miminku kolo nevadí, a že kdyby mu to vadilo, tak mi to dá vědět. Jezdila jsem hlavně po asfaltu, cyklostezkách a v lese. V začátcích mě v cyklistice podpořila i moje doktorka, která mi při každé pochybnosti, zda něco můžu nebo nemůžu dělat, připomenula, že těhotenství není nemoc a že vše je o mém pocitu.

Na konci 8. měsíce jsme s Romanem vyrazili do Jeseníků a trefili se do několika pěkných dní, kdy v letošním červnu nepršelo. Oba jsme byli překvapení, jak hezké a relativně dlouhé výlety jsme zvládli. Sice jsme plánovali trasy s malý převýšením, jednou se nechali vyvézt lanovkou až na vrchol Šeráku, ale skoro každý den jsme zvládli slušný počet kilometrů a já jsem to odnášela jen otlačenýma nohama ze svých oblíbených barefoot sandálů (kila navíc se už při delší chůzi projevovala) a mírnými otoky kotníků. Po návratu z dovolené jsem v pěších výletech pokračovala a s oteplujícím se počasím přidala i plavání. 

Pořád jsem čekala, kdy ve třetím trimestru přijde často zmiňovaná větší únava, ale kromě toho, že jsem potřebovala o něco víc spát, jsem výrazný rozdíl oproti druhému trimestru nevnímala. Kromě toho, jakmile jsem nastoupila na mateřskou a mohla přestat trávit hodiny před počítačem, jsem vnímala, že mám energie mnohem víc.

Kromě bříška se mi zakulatila jen prsa a od nástupu na mateřskou jsem sama i mírně zhubla (bříško rostlo a roste pořád). Přičítám to psychické pohodě, zdravému jídlu a pohybu, který si pořád dopřávám.

Od 8. měsíce jsem při delším stání a občas i při procházkách začala používat podpůrný těhotenský pás, který jsem si pořídila na doporučení Laďky. Při delším stání, kdy jsem se nedokázala soustředit na správné postavení pánve, mě totiž po čase začala bolet bedra, ale s pásem bylo vše v pořádku.

Nevyhnula jsem se běhání po doktorech

I když jsem žádné velké zdravotní problémy neměla, něco se přece jen našlo. Prvním z nich byly kvasinky, které se v mém těle usídlily už v prvním trimestru. Sice mě netrápilo žádné svědění, ale byly tam. Pilulky, na které jsem dostala předpis od své gynekoložky, mi vůbec nesedly a bylo jasné, že tudy cesta nevede. Hledala jsem proto jinou cestu a narazila na článek Babské rady pro zdravou yoni, kde jsem se dočetla o zavádění česneku do yoni, což jsem pravidelně několikrát týdně praktikovala.

Nevím, jak moc byl účinný proti kvasinkám, ale možná posloužil jako prevence proti streptokokovi. Kromě toho jsem si dělala výplachy z bylinek, grepového jádra a tea tree oleje. Řešila jsem i psychickou příčinu a nakonec se smířila s tím, že se jich úplně asi nezbavím. Nedokážu se vzdát ovoce, z kterého mají kvasinky hodně cukru.

Další problém, který mě neminul, byl těhotenská cukrovka. Moje doktorka sice nechala na mně, zda na cukrovkový test jít, ale Roman chtěl, abych šla. Tak jsem šla a přiznám se, že se mi tam vůbec nechtělo. Hodnoty na lačno jsem ale měla tak vysoké, že jsem ani nedostala sladké pití a poslali mě rovnou domů. Na druhý pokus se opakovalo to stejné, a na příští kontrole na gynekologii jsem dostala žádanku na diabetologii.

Jak jsem zjistila po vzájemném channelingu s kamarádkou, vysoké glykemie souvisely s přijetím mateřské role. Přestože jsem miminko chtěla a moc se na něj těšila, měla jsem v sobě hodně staré bolístky, které způsobovaly, že jsem si nedokázala svoji mateřskou roli naplno užívat. Postupně jsem tedy všechny bolístky, které vysoké hodnoty cukru v krvi způsobovaly, objevovala a uvolňovala.

Na diabetologii jsem dostala glukometr a vyslechla si, že příkladem vhodných surovin pro diabetika je např. šunka, vajíčka, sýry a maso, přestože jsem lékařce několikrát naznačila, že nic z toho nejím. Odkývala jsem dodržování diety a kromě toho, že jsem se přestala během práce u počítače dopovat svojí oblíbenou hořkou čokoládou, jsem si jedla po svém a prakticky stále stejně.

Několikrát týdně jsem si musela měřit glykemie (nalačno a 3x denně po jídle), ale nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Aspoň jsem díky tomu věděla, že mám všechny hodnoty v normě a byla jsem klidná, že miminko je v pořádku. Také jsem zjistila, že ovoce na rozdíl třeba od pečiva, které jsem si kupovala na dovolené, glykemie nijak výrazně nezvyšuje. To mě uklidnilo asi nejvíc, protože jsem se bála, že ho budu muset omezit. Takhle jsem si ale bez obav užívala jahody, třešně, broskve i melouny, kterých bylo na jaře a v létě plno.

Na diabetologii mě preventivně poslali na další testy, kde mi zjistili hraniční hodnoty pro sníženou funkci štítné žlázy. Bylo mi jasné, že skrze fyzické problémy se opět ukazuje téma, na které se mám podívat. Jak jsem tak trochu tušila, snížená funkce štítné žlázy souvisela s komunikací, a tak jsem hledala, kde jsem se v komunikaci zasekla a na téma nahlížela z více stran.

Vzhledem k výsledkům testů jsem dostala hormony podporující činnost štítné žlázy, což se mi vůbec nelíbilo. Z channelingu mi však přišla informace, že po psychosomatické stránce už je vše v pořádku, ale že tělo ještě potřebuje na nějakou dobu léky podpořit, aby se vše zharmonizovalo, než budu moct léky vysadit. Také miminko si přálo, abych léky nějakou dobu brala. Přání miminka jsem plně respektovala a smířila se s tím, že budu každé ráno jíst bílou pilulku.

Bez cukrovkového testu a testů na štítnou žlázu bych se k tématům přijetí mateřské role a komunikace asi nedostala, takže jsem vlastně i ráda, že jsem na testy šla. Jednou z největších motivací pro práci na sobě jsou pro mě zdravotní problémy a zvlášť, když jde o miminko. Navíc, s prvním testem na těhotenskou cukrovku se na mě vyvalila spousta pocitů, že jsem něco nezvládla, souvisejících s tlakem na sebe a mně bylo jasné, že je čas, abych na sebe byla mnohem jemnější.

Na druhou stranu, běhání po všech doktorech, odběrech a preventivních kontrolách spojených s těhotenskou cukrovkou bylo hodně náročné. Návštěvy u mé gynekoložky mi oproti tomu nijak nevadily, protože kromě lékařských termínů jsme si povídaly i o zprávách od miminka apod. Navíc mě moje doktorka vždy podporovala v tom, abych se nebála a dělala vše, v čem se cítím dobře.

uČIla jsem se důvěřovat sobě, prožívat co největší radost a ladit se na miminko

Ze všeho nejvíc jsem si užívala a stále užívám okamžiky spojení s miminkem, hlazení bříška, vnímání pohybů a vzájemné ladění se na sebe. Celé těhotenství se mi nedařilo s miminkem komunikovat tak, jak bych si přála, ale postupně jsem se smířila s tím, že je to prostě něco, na čem mi moc záleží a proto to nejde tak hladce. Chybělo mi dostatečné odosobnění se a taky důvěra.

Stejně jako v prvním trimestru – ve chvílích, kdy jsme se s Romanem na něčem, co se týče miminka, nepohodli a mně to bylo líto, jsem zprávy miminka (že to nevadí a že o nic nejde) a případně i rady, jak si s tím poradit, vnímala krásně a jasně. Také v situacích, kdy jsem si sama nebyla s něčím jistá a ptala se miminka na jeho názor, mi často udělalo velmi dobrého psychologa a já byla překvapená, jak moc dobře mě zná a jaký má nadhled.

Jakmile jsem se ale ptala na konkrétní otázky, nebyla jsem si vůbec jistá, zda vnímám správně, a nechávala si zprávy předávat od kamarádky, která duše miminek krásně vnímá. Společně jsme se s miminkem domluvily na jménech, které by se mu líbily, a také jsem se často ujišťovala, že je spokojené a nic mu nechybí.

V polovině 8. měsíce mi od něj začaly chodit zprávy, že už by si přálo, abych přestala jezdit na kole a celkově víc fyzicky relaxovala. Sama jsem také vnímala, že si přeje, abych já sama prožívala co nejvíc radosti a ono mohlo prožívat radost se mnou. Kromě toho si přálo, abych ho často hladila a skrze fyzický kontakt se s ním spojovala, nastavila si své hranice, zbytečně se nepřepínala, nebrala si na sebe víc práce, než je pro mě v pořádku a odpočívala.

Užívat si radost ze života jsem vnímala i jako přání své slinivky břišní, která v těle produkuje insulin a se kterou jsem se spojila krátce poté, co mi na těhotenské cukrovce vyšly vysoké hodnoty cukru v krvi. Následovala jsem toto přání, co to šlo a hledala si radost všude možně. Jednou jsem ji našla např. při květnovém koupání v lesním rybníčku plném pulců, kolem kterého jsme s Romanem jeli na kole. Jen tak jsem si řekla, že vyzkouším teplotu vody, a protože byla relativně teplá, dostala jsem obrovskou chuť si zaplavat. Naladila jsem na miminko, a jakmile jsem u něj pocítila radost, bylo jasné, že do rybníčku jdu.

Podobně jsem se na miminko ladila a ptala se jej, co si přeje dělat, i při dalších činnostech. Většinou jsem ale u něj vnímala radost vždy, když jsem ji cítila já sama. 

Do Jídelníčku jsem zařadila spoustu ovoce a zeleniny 

Od začátku druhého trimestru jsem začala mít normální chuť k jídlu a celé těhotenství jsem zůstala u veganské stravy. Výjimkou byly jen noky s bazalkovým pestem a parmazánem, na které jsem si zvykla chodit do Ugo freshbarů a po kterých jsem se mohla a stále můžu utlouct. Žádné výrazné chutě na jídlo mě netrápily, kromě toho, že jsem se nedokázala obejít bez spousty čerstvého ovoce.

Také jsem téměř přestala mít chuť na ořechy a kromě ovoce mě skoro přestalo lákat sladké. V zimě jsem měla oproti předchozím rokům mnohem menší chuť na saláty a víc jsem si vařila, od jara jsem se naopak nedokázala obejít bez čerstvé zeleniny. Celkově jsem se v jídle učila více poslouchat své tělo a vnímat, na co má opravdu chuť. Od miminka mi chodily zprávy, že mám jíst hodně ovoce a zeleniny, ale jinak že je jídlo v pořádku.

Největším oříškem pro mě byly snídaně, protože jsem nějakou dobu nedokázala přijít na nic, co by mému tělu sedlo a co by mi i chutnalo. Nejvíc ze všeho mi ke snídani seděla spousta čerstvého ovoce, které jsem střídala v různých kombinacích. Jednu dobu jsem si dělala velká ovocná smoothies, potom jsem si k ovoci připravovala pudinky z kokosového mléka, mixovala si banán s avokádem a kakaem a teď v létě si nejčastěji vyrábím ovocnou zmrzlinu ze zmrzlých banánů, rozmixovaného sezamu a libovolného ovoce k dochucení.

Jako veganka jsem se snažila hlídat, aby mé tělo mělo vše potřebné. Od druhého trimestru jsem proto pravidelně jedla zelené potraviny od Green Ways – chlorellu a zelený ječmen, který jsem asi od 36 týdne těhotenství vyměnila za maliníkový čaj (už se mi nechtělo myslet na to, co všechno mám za den vypít), Zinzino balanční oleje a doplněk s vitamínem B12. Ve třetím trimestru se ukázalo, že mám nedostatek železa a tak jsem přidala ještě Floradix a RAW Železo od firmy Garden of Life. Vím, že se toho asi zdá být hodně, ale já věřím tomu, že zelené potraviny a další kvalitní doplňky přispěly k tomu, že jsem neměla žádné těhotenské chutě, netrápil mě větší hlad než obvykle ani výrazně větší únava a celkově jsem se pořád cítila dobře.

S těhotenstvím mi začala nová fáze života

I když jsem občas měla slabé chvilky spojené hlavně se stresem, který jsem na sebe v souvislosti s dokončováním práce na Mendelu vyvíjela, celé těhotenství vnímám jako krásné. Vím, že mi začal čas, kdy je mou největší zodpovědností projevovat se a dělat věci podle toho, jaká skutečně jsem a ne podle toho, jak si myslím, že bych měla. Být sama sebou, umět cítit, vnímat, projevit sebe a žít podle sebe a ne představ někoho jiného je totiž to, co chci miminku předávat. A jediný způsob, jak se mi to může podařit, je, že to budu žít sama. Vím, že k nám přichází vědomá bytost, která se těší na zkušenosti, které může tady na Zemi získat, a že ji chci provést nejlépe, jak budu umět.

Od okamžiku, kdy budu malého človíčka držet v náručí, už nás dělí jen závěr těhotenství – porod. I když ve mně pokaždé při představě, že už je to téměř tady, trochu hrkne, vzápětí si uvědomím, že je to jen strach z neznámého a také z toho, že se bude dít něco, co nebudu moct nějak kontrolovat. I když se ve mně občas ozývají strachy, které ani nejsou moje, uvnitř sebe cítím, že se těším. Udělala jsem maximum, abych sebe i miminko na náš velký den připravila. To nejlepší, co teď můžu udělat, je vše odevzdat človíčkovi v bříšku a těm nahoře. Důvěřuju, že společně vše naplánují tak, jak je pro celou naši rodinku nejlepší. 

Sledujte na facebooku

Kalendář akcí

  • Nyní jen individuální setkání, po vzájemné domluvě osobně i on-line

e-book 8 TIPŮ, JAK POROZUMĚT SAMI SOBĚ

Rubriky příspěvků


Instagram

Mám zájem o upozornění na semináře

Vyplňte mail a nechce si pravidelně zasílat nabídku seminářů a akcí.

You have Successfully Subscribed!

Share This