Moje cesta k těhotenství

15.03. 2020 | 0 komentářů

Na jaře loňského roku jsem začala cítit, že současný život už mě nenaplňuje tak, jak mě doposud naplňoval. Přestože jsem se stále víc věnovala konstelační práci, kterou mám moc ráda, a pomaličku sbírala důvěru na individuální konstelace, cítila jsem, že mi něco chybí. Postupně jsem si víc a víc uvědomovala, že se ve mně pomaličku probouzí touha po miminku, přestože ještě před rokem jsem byla naprosto spokojená jen sama se svým mužem, který byl pro založení rodiny už nějakou dobu otevřený. 

Na začátku prázdnin jsme si tedy řekli, že necháme miminku volný průběh. Radovala jsem se, že ke mně mateřské pudy přišly přirozeně, a že vše může plynout tak, jak to cítím. Současně jsem ale cítila nejistotu z toho, jestli těhotenství přijde přirozeně. Až do svých 28 let jsem neměla přirozenou menstruaci (hormony, které jsem několik let brala, nepočítám), což byl důvod, který mě před pár lety přivedl k výcviku rodinných konstelací. Dnes jsem za to moc vděčná, protože díky tomu, že jsem se začala (nejen skrze konstelace) zajímat sama o sebe, jsem našla harmonii v mnoha oblastech svého života, vznikl tento blog i má práce s ním související. 

Během dvou let, kdy jsem postupně objevovala, co vše způsobuje, že něco v mém těle neproudí tak, jak má, jsem však prožívala strach, že se mi tu hádanku nikdy nepodaří rozluštit a že nikdy přirozeně neotěhotním. Přestože tento strach se poté, co se menstruace přirozeně a téměř pravidelně rozproudila, částečně zmírnil, určitá část obav ve mně (a hlavně v mé hlavě) zůstala.  

Přestože jsem byla stále trochu v napětí, řekla jsem si, že všemu dáme na pár měsíců volný průběh a uvidíme. Část prázdnin jsme strávili na horách, a když zvážím, kolikrát jsem ve stanu po celodenní turistice usnula během pár minut, tak si nejsem moc jistá, jestli jsme se trefili do plodných dnů více než 2-3x. Často jsem přemýšlela nad tím, jestli už ve mně náhodou neroste miminko, a současně se uklidňovala tím, že těch šancí vážně nebylo moc. 

V srpnu jsem vyrazila na týdenní kurz channelingu, na který jsem narazila náhodou a díky kterému jsem brzy odkryla další část hádanky s názvem přirozené otěhotnění. Díky channelingu, který pro nás během kurzu zprostředkovávala průvodkyně semináře Lucie Alferi, jsem dostala informaci o tom, co musím udělat, abych v určité oblasti svého života našla větší harmonii a miminko se mohlo narodit.

Byl to úkol, který, jak jsem se později dozvěděla, si žádalo samotné miminko. I když jsem o daném tématu dobře věděla, nikdy jsem se na něj příliš nezaměřovala. Během vlastní channelingové praxe, které jsem se v průběhu semináře věnovala, jsem objevila, že dané téma má podvědomou úroveň, o které jsem vůbec netušila. Pracovala jsem s tím, jak se dalo, a ke konci semináře jsem dostala informaci, že dveře pro miminko jsou otevřené 

Channeling mě opravdu oslovil, a proto jsem se mu po příjezdu domů dále věnovala a prohlubovala channelingové spojení s bytostí jménem Daria, které jsem získala. Netrvalo dlouho, a Daria mi ukázala obrázek miminka v bříšku, a brzy poté mě přivedla k lesní studánce. Jakmile jsem se do studánky podívala, viděla jsem sama sebe, opět s miminkem v bříšku. Neptala jsem se, co přesně tím Daria myslela, a upnula se na představu, že už jsem těhotná. V mém přesvědčení mě utvrdili i mí dva známí pracující s energií, kteří mi těhotenství přes energetické měření potvrdili. 

Radovala jsem se, avšak ne příliš dlouho. Přibližně o dva týdny později jsem musela uznat, že žádné těhotenství se zatím nekoná, a místo těšení se na miminko jsem si prožívala zklamání.

Proč mi ale přicházely obrázky miminka v bříšku a po energetické stránce se také ukazovalo, že jsem těhotná? Lámala jsem si s tím hlavu, až mě napadlo, že možná přišla jen dušička miminka (přestože fyzicky v mém těle ještě nebylo), což mi následně potvrdila i jedna skvělá žena, která dokáže číst v energetickém kvantovém poli jako v knize. Dostala jsem od ní informaci, že dušička miminka už se pohybuje v mé blízkosti, a že vše už záleží jen na mě – tedy na tom, abych se na těhotenství moc nesoustředila a netlačila na něj.

Asi nemusím psát, že mi to vůbec nešlo. Přestože jsem měla v hlavě představu a přání, jak všemu nechávám volný průběh, díky tomu, co za posledních pár týdnů proběhlo, jsem nebyla schopná na těhotenství nemyslet. Jak na to mám přestat myslet? Jak se na to přestat soustředit, když už se těším, a cesta pro miminko se zdá být (až na můj tlak) otevřená? Pár týdnů jsem se v tom pěkně plácala, a přemýšlela nad ním, jestli se mi někdy podaří přestat zaměřovat na otěhotnění tolik pozornosti. 

Poté, co jsem naházela do koše několik negativních těhotenských testů, se sešlo pár situací, které mi hodně pomohly. 

Co mi tedy pomohlo přestat tlačit na těhotenství?

Důvěra v sebe

První uvědomění přišlo během víkendového kurzu Bowenovy masáže, na který jsem se přihlásila, protože při terapiích občas využívám tlakovou masáž míst, kde se v těle ukládají potlačené emoce. Lektorka kurzu se krátce zmínila i o dalších masérských technikách, které jejich škola nabízí, a během přestávky se diskuze stočila i k tématu otěhotnění (bez mého přičinění). Když jsem se lektorky ptala, jakým způsobem lze podpořit otěhotnění (např. pomocí mobilizačních technik kostrče), poradila mi reflexní masáž se zaměřením na pohlavní orgány.

Během minuty, kdy mi vysvětlovala, jak tato technika funguje, mi najednou došlo, že nic dalšího nepotřebuju, a že nejdůležitější je DŮVĚRA V TO, ŽE DOKÁŽU OTĚHOTNĚT. Představa, že bych měla chodit na masáže a kdoví co dalšího, mě začala mírně rozčilovat. Nejspíš jsem tuhle situaci potřebovala, abych si uvědomila, že musím DŮVĚŘOVAT HLAVNĚ SOBĚ.

Klid v mysli při milování

Dále jsem během channelingu s Lucií dostala informaci, abych se se svým mužem milovala tak, jako by po milování už neměl být žádný další nádech a výdech. Nevím jak, ale tahle věta mi skutečně pomohla k tomu, abych přestala během milování myslet na miminko. 

Bezmoc

V rámci pravidelného channelingového propojování se s Darií jsem požádala o radu, jak přestat myslet a soustředit se na to, co je pro mě důležité. Daria mi poradila, abych se zaměřila na bezmoc a prožitek toho, že jsem v dané situaci bezmocná, protože skutečně nemůžu ovlivnit to, o čem rozhoduje Vesmír (nebo jakkoliv jste zvyklí vědomí, které nás obklopuje, nazývat).

Začala jsem se tedy zaměřovat na prožitek bezmoci. Přesto, že tento pocit nejprve doprovázely slzy, brzy se mi díky němu podařilo uvolnit mysl i vnitřní tlak. Uvědomila jsem si, jak často máme potřebu věci kontrolovat, a to převážně díky strachu, že něco nedopadne tak, jak bychom chtěli. Bezmoc dokáže být velmi nápomocná, protože nás spojuje se srdcem i se životem.

Není třeba spěchat

Sama jsem si také uvědomila, že nemám kam spěchat, a že za pár let plus minus pár měsíců nebude hrát žádnou roli. I když lékaři straší, že těhotenství po třicítce nese určitá rizika, sama to vnímám tak, že pro zdravé těhotenství jsou mnohem důležitější aspekty než biologický věk. Kromě toho jsme měli s mužem během Vánoc naplánovanou turistickou dovolenou ve Španělsku, a tak jsem si říkala, že vše bude mnohem klidnější, když miminko přijde až v novém roce – i proto, že se často mluví o tom, že v prvním trimestru by se nemělo létat. 

Co se dělo dál?

Zakázala jsem si jakýkoliv těhotenský test až do té doby, kdy budu mít zpoždění menstruace.

Tak se stalo, že následující měsíc zpoždění cyklu opravdu přišlo. Nějak jsem nevěřila tomu, že bych byla dostatečně uklidněná na to, abych mohla otěhotnět, a lámala si hlavu nad tím, proč se menstruace opozdila. Cyklus jsem nikdy neměla úplně pravidelný, ale vzhledem k tomu, že jsem dříve přirozený cyklus neměla vůbec, mě zpoždění, které už bylo i nad rámec nepravidelnosti, začalo zneklidňovat. Spojovala jsem se s dělohou a současně se děsila toho, že mám cyklus zase rozhozený.

Během vzájemného channelingu s kamarádkou byla moje první otázka právě na zpožděnou menstruaci a případné těhotenství. Přes kamarádku mi přišla informace, že těhotná ještě nejsem, ale že vše se děje tak, jak má. Uklidnila jsem se. O pár dní později jsem si však z ničeho nic uvědomila, že je podezřelé, že mě poslední dny bolí prsa, což se mi nikdy nedělo. Napadlo mě, že jsem se o těhotenství možná neměla dozvědět z channelingu.

Druhý den ráno jsem si tedy udělala těhotenský test, kde se objevily dvě čárky. Celá zmatená jsem psala kamarádce, co se to děje. Kamarádka mi odpověděla, že duši miminka viděla vedle mě a proto si myslela, že těhotná ještě nejsem.  Zapomněla prý na to, že duše miminka vstupuje do těla maminky až po cca 120 dnech, což jsem vůbec netušila.  Pro jistotu jsem si druhý den udělala další test, kde se objevily další dvě čárky. A tím pro mě začalo krásné, i když zpočátku trochu bouřlivé období. 

Sledujte na facebooku

Kalendář akcí

  • Nyní jen individuální setkání, po vzájemné domluvě osobně i on-line

e-book 8 TIPŮ, JAK POROZUMĚT SAMI SOBĚ

Rubriky příspěvků


Instagram

Mám zájem o upozornění na semináře

Vyplňte mail a nechce si pravidelně zasílat nabídku seminářů a akcí.

You have Successfully Subscribed!

Share This