Metoda Eye Movement Integration pro uvolnění bolestí našeho nitra a její využití v konstelacích

14.03. 2019 |

Eye Movement Integration (EMI) je efektivní metoda, díky které mohou  být integrovány psychicky náročné a traumatické zkušenosti do běžného života jako vzpomínky, které již nejsou zatíženy nepříjemnými emocemi. 

Metoda má kořeny v NLP (neurolingvistickém programování) a byla vyvinuta Conniraem a Stevem Andreasem pro práci s traumaty (trauma je dle Rupperta (2008) definováno jako psychicky náročná zkušenost existenciálního ohrožení).

EMI využívá pomalé pohyby očí, které v mozku (kde jsou traumatické vzpomínky uloženy) pokrývají celou oblast traumatu.

Co se vlastně děje, když se setkáme s traumatickou zkušeností?

Abych se mohla dostat k dalšímu popisu metody, v krátkosti popíšu, co se při setkání s traumatem děje.

Při setkání s psychicky náročnou (traumatickou) zkušeností, se kterou se nedokážeme vyrovnat, náš mozek zareaguje na základě tří archaických reakčních vzorců, mezi které patří

  • útok,
  • útěk
  • zatuhnutí (zamrznutí).

Nervový systém obvykle reaguje na trauma silným stresem, v těle můžeme cítit bušení srdce, zrychlený dech nebo zimnici.

Při studiu tří archaických reakčních vzorců i samotných traumat je velkou inspirací zvířecí říše. Jak uvádí A. Frederick a P. A. Levine (2011), v okamžiku, kdy je zvíře dostiženo predátorem, vstupuje do změněného stavu vědomí (do kterého dle A. Fredericka a P. A. Levina vstupují všichni savci), který je popisován jako reakce „znehybněním“ nebo „zamrznutím“. Toto znehybnění má pro kořist dva významy:

  • může zmást predátora a kořist tak dostane v nestřeženém okamžiku šanci na útěk
  • v zmrznutém stavu kořist necítí bolest

Zamrznutí při setkání s traumatem nepodléhá naší vůli. Je řízeno částí nervové soustavy, nad kterou nemáme vědomou kontrolu. Pokud se setkáme s traumatem, instinktivně reagujeme stejně jako zvířata.

Zatímco zvířata jsou však po pominutí nebezpečí schopna ze zamrznutí procitnout, setřást náboj vzniklý v nervové soustavě a vrátit se do běžného stavu bez trvalých následků, my často zůstáváme v zamrznutí a z traumatických zkušeností si odnášíme trvalé následky.

Příčinou traumatických symptomů není samotná traumatická událost, ale zamrzlé a nezpracované zbytky stresu a energie, které zůstávají uvězněné v nervovém systému. Zvířata jsou schopna tuto energii z nervového systému dostat třesem (např. zajíc se po útěku predátorem roztřese) nebo útěkem. My však obvykle nejsme schopni dokončit proces započatý setkáním s traumatem, protože náš mozek instinktivní pudy potlačí.

Proti přirozenému instinktu hraje i skutečnost, že obvykle netušíme, jak moc ozdravný třes těla je. Možná si vzpomenete na nějakou situaci, kdy jste se po prožití něčeho psychicky náročného samovolně roztřásli a tělo se tak přirozeně začalo zbavovat šoku. Zbavování se šoku třesem je důvod, proč se roztřesou lidé po autonehodě (nebo jiné traumatizující zkušenosti), malé děti schovávající se v koutě před hádkami rodičů nebo oběti násilí.

Sama mám zkušenost s tím, kdy se mé tělo samovolně 10 minut třáslo poté, co jsme šli asi 3 hodiny v bouřce, mlze a větru v Nízkých Tatrách (a z toho se přibližně hodinu schovávali pod hřebenem). Pamatuji si, že během těch 10 minut třesu ze mě vyprchal všechen strach, který jsem během pochodu v bouřce nasbírala. Mé tělo se uvolnilo a najednou mi bylo zase dobře (až na unavené nohy a všemožné odřeniny).

Jak se projevuje zamrznutí v našem těle?

Přestože při zamrznutí jsme navenek nehybní, uvnitř je naše nervová soustava nabita silným nábojem a stresem (který zvířata po pominutí nebezpečí využijí k rychlému útěku nebo který setřesou). Mezi tělem a nervovým systémem tedy vzniká v důsledku zatuhnutí obrovský nesoulad, a pokud není energie v nervovém systému, která byla mobilizována na záchranu, uvolněna, stává se příčinou traumatických symptomů (pocity nepochopitelné bezmoci, lítosti, smutku, ohromující strachy, deprese, závislosti, noční můry, opakující se životní situace, problémy ve vztazích, zdravotní problémy, pocity, že se nemůžeme nadechnout, atd.).

Nemáme tak silné instinkty jako zvířata, která vybíjejí zbytkovou energii třesem nebo útěkem, a proto v důsledku traumatu dochází ke štěpení našeho nitra (duše). Původně integrovaná struktura našeho nitra se rozštěpí na tři části:

  • traumatizovaná část – nese si v sobě trauma (= nepříjemné vzpomínky a zkušenosti, se kterými jsme si nevěděli rady) a s ním související zamrznutý strach, bolest, beznaděj…
  • část přežití – tato část vytváří obranné mechanismy, které chrání traumatizovanou část a zabraňují tomu, aby traumatické zkušenosti vyšly na povrch. V důsledku obranných mechanismů se např. člověk automaticky odpojuje od svých pocitů kdykoliv, kdy hrozí, že by se mohlo trauma znovu objevit.
  • zdravá část – zbytek toho, co bylo dříve „zdravé“

Každá ze tří rozštěpených částí se vyvíjí zvlášť, přičemž traumatizovaná část zůstává zamrznutá ve věku, kdy se odštěpila, a dále se nevyvíjí. Dojde-li v životě jedince k dalšímu traumatu, zdravá část se opět štěpí. K „uzdravení “ traumatizované části je nutné nechat z těla odejít zbytkovou energii.

Jakmile v běžném životě trauma pomine, dostává se ke slovu zdravá část, zatímco zbylé dvě části se neprojevují. Pokud však dojde k retraumatizaci (= znovu spojení s traumatickou událostí), která může být vyvolána např. obrazy, zvuky, pachy, nevinnému vyprávění přátel, místem nebo jakýmkoliv jiným spouštěčem, v mozku se aktivují struktury, které nás spojí se vzpomínkami na traumatickou událost a souvisejícími emocemi jako je strach, bezmoc, zoufalství… Rázem začneme reagovat stejně, jako jsme reagovali v okamžiku traumatu.

Příkladem může být situace, kdy dítě prožívalo násilí. Potom stačí, aby na něj v dospělosti někdo zvýšil hlas, a dospělý jedinec začne reagovat stejně jako ve svých dětských letech. Dospělá oběť násilí si nedokáže uvědomit, že už jí žádné nebezpečí nehrozí a chová se iracionálně. Podobně mohou reagovat ženy, které byly obětí znásilnění nebo zneužívání. Na dotek, mužskou vůni nebo mužský hlas (i pokud se jedná o jejich vlastního manžela) reagují nevysvětlitelným strachem.

Jakou roli tedy hraje při práci s traumaty EMI?

Metoda EMI efektivně odkrývá a vytahuje z našeho nitra na povrch roztříštěné emoce a vzpomínky spojené s traumaty (smutek, strach, vztek…). K tomu, aby se nepříjemné zkušenosti mohly integrovat do běžného života jako vzpomínky očištěné od emočního náboje, je totiž nutné se s nimi nejprve konfrontovat, jakkoliv je to nepříjemné.

Na povrch se dostávají i hluboko potlačené vzpomínky, přičemž pocity spojené s traumaty se mohou rychle měnit. Např. při traumatech ze znásilnění nebo násilí přechází pocity strachu v zoufalství, naprosté odevzdání se, vzteku, agrese, lítosti… Trauma totiž není spojené jen s jedinou emocí, ale obvykle se jich v hloubce skrývá mnohem více.

Teprve když je zkušenost vynesena na povrch, dochází pomocí strukturovaných očních pohybů k zeslabení emocí, které jsou s traumatickými vzpomínkami spojené. Po zeslabení (ideálně až zneutralizování) emočního náboje může být traumatická zkušenost integrována mezi běžné vzpomínky a spojena s rozštěpenými částmi nitra. Při dalším setkání s ní už k retraumatizaci nedochází.  

Často se emoce spojené s traumatickými zkušenostmi projevují také na těle (stažení a bolest v hrudníku, napětí v čelistech, ztuhlost končetin…). V tom případě je vhodné EMI kombinovat s prací na těle a uvolnit tak napětí pomocí tlakových impulsů na spoušťové body a místa, kde se v těle napětí hromadí.

Kdy je vhodné EMI použít?

EMI je možné použít ke zpracování náročných situacích z našeho vlastního života – autobiografická traumata, stejně tak jako ke zpracování traumat přenesených z rodu  – transgenerační traumata.

Autobiografická traumata

Autobiografická traumata jsou psychická zranění, která vznikla během našeho vlastního života v důsledků krátkodobých i dlouhodobých situací, se kterými jsme si nedokázali poradit. Příkladem je násilí a sexuální zneužívání (v dětství i v dospělosti), autonehody, komplikované porody, citové deprivace v dětství apod.

Transgenerační traumata

Transgenerační traumata jsou traumata přenesená od našich předků z předchozích generací, která nás na nevědomé úrovni ovlivňují, přestože my sami jsme se s předky, kterých se tato traumata týkala, nikdy nesetkali. Mezi transgenerační témata patří např. válečná zranění, děsy a hrůzy prožívané ve válce a koncentračních táborech, znásilnění, násilí, násilné smrti…

Na nevědomé úrovni jsme s našimi předky (až 7 generací zpět) spojeni rodovou vazbou a svým způsobem jsme tedy vícegenerační bytostí (Radim Ress, Alexander Riechers, 2018).

Kdy a proč používám EMI při vedení konstelací?

EMI se v klasických rodinných konstelacích příliš nepoužívá, a proto se vždy ptám klienta, zda s použitím metody souhlasí.

Pokud klient souhlasí, je možné EMI použít v případě, kdy se v konstelaci odkryje silné téma, od kterého je klient citově odpojený (disociovaný). V takovém případě nemůže dojít k posunu, protože pokud se má něco uvolnit, musí to být nejprve viděno. Je to situace, kdy právě pomocí EMI může dojít k odhalení a následnému uvolnění potlačených pocitů bolesti, strachu, zlosti atd.

Další možností, kdy může EMI pomoci, je situace, kdy klient nedokáže projevit emoce, které cítí. Typickým příkladem je potlačený vztek, s jehož projevováním má spousta z nás problémy. Je to přirozená reakce na to, že jako malým nám vztek nebyl tolerován.

Kromě toho je možné díky EMI uvolnit prožívané emoce, které jsou příliš silné (silný smutek, ochromující strach…).

Kombinace EMI a práce na těle

S tím, že naše nitro a tělo jsou vzájemně propojené, máme zkušenost snad všichni. Stačí, abychom se dostali do stresové situace, a začne nás bolet břicho, stahovat se hrudník, mění se náš dech… Psychické bolesti a strachy se ukládají do fascií, způsobují napětí ve svalech, vytváří svalové krunýře a ovlivňují i celkové postavení těla.

Sami na sobě můžeme pozorovat, že úzkost se projevuje choulením do sebe, stahováním hrudníku, choulením ramen k sobě…

K uvolnění emocí často pomáhá i práce na těle, konkrétně tlakové impulsy vyvíjené na spoušťové body a místa, kde se napětí v těle lokálně hromadí (při strachu a úzkosti můžeme cítit bolesti a tlak v hrudníku, vztek prožíváme jako tlak v čelistech, při stresu nás může bolet hlava, tuhnou nám ramena, těžknou ruce…). Tlak na tyto body (které jsou oproti jiným bodům v těle na tlak bolestivé) pomáhá uvolnit z těla emoční náboj a šok, což klient může prožívat také jako třes.

Třesení jsem zmiňovala již dříve. Je to přirozený způsob, kterým tělo uvolňuje napětí a emoční náboj vzniklý v důsledku psychicky náročného zážitku. Je tedy velice přínosný a pokud se děje, není nutné s ním jakýmkoliv způsobem bojovat.

Vyřeší se téma jedním sezením provždy?

Účinky EMI jsou dlouhodobé. Někdy je však nutné téma zpracovávat na různých úrovních a ve více hloubkách, protože nelze odkrýt vše najednou. Samozřejmě také záleží na tom, co je pro klienta možné a jak je práci otevřený.

Také se může stát, že práce s jedním tématem odhalí jiné téma. Jsme totiž jako cibule a odloupnutí jedné vrstvy může odkrýt druhou vrstvu. Během práce s metodou EMI tedy může být odhaleno více témat, než je možné během jedné terapie uvolnit.

Kdy je možné s emi pracovat?

Jak už jsem zmínila, EMI (občas i v kombinaci s prací na těle) občas používám při vedení rodinných konstelacích.

Pokud Vás však metoda zajímá a chtěli byste pomocí ní pracovat na nějakém konkrétním tématu, napište mi a můžeme se domluvit i na individuálním setkání.

Zdroje

 

Poznávání sebe samotné mě naplňuje a dělá můj život krásnější v mnoha ohledech. Čím víc dokážu vnímat sama sebe, tím větší mám pocit, že skutečně žiju. Pravidelně pořádám semináře rodinných konstelací a večerní seberozvojové semináře. V malé míře nabízím i individuální setkání. Pro všechny, kteří mají rádi zdravé jídlo, ale neradi dlouho vaří, jsem napsala kuchařku Poznejte kouzlo rostlinné stravy.

Více o mně se dozvíte tady.

Mám zájem o upozornění na semináře

Vyplňte mail a nechce si pravidelně zasílat nabídku seminářů a akcí.

You have Successfully Subscribed!

Share This