konstelace traumatu

Léčí tělo i duši a vede k harmonii na všech úrovních

 

 

 

Konstelace traumatu (rozšíření klasické metody rodinných konstelací) jsou vhodné pro léčení důsledků traumatických zkušeností. Trauma vzniká, pokud zažijeme psychicky náročnou situaci, se kterou si nedokážeme poradit, a v důsledku toho dojde k odštěpení části našeho nitra, která si v sobě nese všechny náročné zkušenosti a zůstává zakonzervovaná a skrytá. 

K takovému štěpení může dojít v důsledku krátkodobého traumatizujícího zážitku jako je např. autonehoda nebo znásilnění, ale i díky dlouhodobým psychicky náročným zkušenostem jako je citová deprivace a zneužívání v dětství nebo pravidelné svědectví brutálního chování opilého otce. 

Traumata se mohou přenášet také od našich předků z předchozích generací (např. válečná zranění, děsy a hrůzy prožívané ve válce apod.). 

Cílem zbylých částí našeho nitra je traumatizovanou a odštěpenou část skrýt tak, aby zkušenosti a emoce, které jsou s ní spojené, zůstaly skryty a my s nimi nemuseli přijít znovu do kontaktu. Je to totiž základní instinkt přežití. Pokud je něco v nás tak moc bolavého, že si s tím nedokážeme poradit a může nás to ohrožovat, tak to v sobě ukryjeme tak hluboko, abychom se k tomu nikdy nedostali.

Pokud se však vlivem vnějších podmínek dostaneme do situace, která nám připomene náročnou situaci, tak se zakonzervovaná část může projevit a způsobit, že se budeme cítit jako bychom znovu byly v oné traumatizující zkušenosti, nezávisle na tom, že nám aktuálně nic nehrozí. Jinými slovy to znamená, že se dostaneme do retraumatizace.

K tomu, aby se traumatizovaná část našeho já uzdravila, je nutné související náročné zkušenosti prožít, přijmout a současně nechat z těla odejít zbytkovou energii, která je s nimi spojená (náš nervový systém reaguje na trauma silným stresem). 

Konstelace traumatu léčí vnitřní rozkol i rozpad po traumatizaci a umožňuje tak izolovaným částem opětovné spojení v jeden celek. Pro hlubší pochopení, jakým způsobem se pracuje, se zaměříme na to, jak se trauma projevuje v těle.  

Co se Při setkání s traumatickou zkušeností děje v těle?

Při setkání s traumatickou zkušeností náš mozek zareaguje na základě tří archaických reakčních vzorců, mezi které patří útok, útěk nebo zatuhnutí (zamrznutí). Nervový systém reaguje na trauma silným stresem, můžeme cítit bušení srdce, zrychlený dech nebo zimnici.

Při studiu tří archaických reakčních vzorců i samotných traumat je velkou inspirací zvířecí říše. Jak uvádí A. Frederick a P. A. Levine (2011), v traumatizujícím okamžiku, kdy je zvíře dostiženo predátorem, vstupuje do změněného stavu vědomí (do kterého dle A. Fredericka a P. A. Levina vstupují všichni savci), který je popisován jako reakce „znehybněním“ nebo „zamrznutím“Toto znehybnění má pro kořist dva významy:

  • může zmást predátora a kořist tak dostane v nestřeženém okamžiku šanci na útěk
  • v zmrznutém stavu kořist necítí bolest

Zamrznutí při setkání s traumatem nepodléhá naší vůli. Je řízeno částí nervové soustavy, nad kterou nemáme vědomou kontrolu. Pokud se setkáme s traumatem, instinktivně reagujeme stejně jako zvířata. Zatímco zvířata jsou však po pominutí nebezpečí schopna ze zamrznutí procitnout, setřást náboj vzniklý v nervové soustavě a vrátit se do běžného stavu bez trvalých následků, my často zůstáváme v zamrznutí a z traumatických zkušeností si odnášíme trvalé následky.

JAK SE PROJEVUJE ZAMRZNUTÍ V NAŠEM TĚLE?

Přestože při zamrznutí jsme navenek nehybní, uvnitř je naše nervová soustava nabita silným nábojem a stresem (který zvířata po pominutí nebezpečí využijí k rychlému útěku nebo který setřesou). Mezi tělem a nervovým systémem tedy vzniká v důsledku zatuhnutí obrovský nesoulad, a pokud není energie v nervovém systému, která byla mobilizována na záchranu, uvolněna, stává se příčinou traumatických symptomů (pocity nepochopitelné bezmoci, lítosti, smutku, ohromující strachy, noční můry, zdravotní problémy atd.).

Příčinou traumatických symptomů tedy není samotná traumatická událost, ale zamrzlé a nezpracované zbytky stresu a energie, které zůstávají uvězněné v nervovém systému. Zvířata jsou schopna tuto energii z nervového systému dostat třesem (např. zajíc se po útěku predátorem roztřese) nebo útěkem. My však obvykle nejsme schopni dokončit proces započatý setkáním s traumatem, protože náš mozek instinktivní pudy potlačí. Netušíme, jak moc ozdravný třes těla je. Zbavování se šoku třesem je důvod, proč se roztřesou lidé po autonehodě (nebo jiné traumatizující zkušenosti), malé děti schovávající se v koutě před hádkami rodičů nebo oběti násilí.

Protože nedokážeme zbytkovou energii vzniklou v těle v důsledku traumatu uvolnit, dochází ke štěpení našeho nitra. Původně integrovaná struktura se rozštěpí na tři části:

  • traumatizovaná část – nese si v sobě trauma (= nepříjemné vzpomínky a zkušenosti, se kterými jsme si nevěděli rady) a s ním související zamrznutý strach, bolest, beznaděj…
  • část přežití – tato část vytváří obranné mechanismy, které chrání traumatizovanou část a zabraňují tomu, aby traumatické zkušenosti vyšly na povrch. V důsledku obranných mechanismů se např. člověk automaticky odpojuje od svých pocitů kdykoliv, kdy hrozí, že by se mohlo trauma znovu objevit.
  • zdravá část – zbytek toho, co bylo dříve „zdravé“

Každá ze tří rozštěpených částí se vyvíjí zvlášť, přičemž traumatizovaná část zůstává zamrznutá ve věku, kdy se odštěpila, a dále se nevyvíjí. K jejímu „uzdravení “ je nutné nechat z těla odejít zbytkovou energii.

Pokud v běžném životě dojde k retraumatizaci (= znovu spojení s traumatickou událostí), která může být vyvolána např. obrazy, zvuky, pachy, místem nebo jakýmkoliv jiným spouštěčem, v mozku se aktivují struktury, které nás spojí se vzpomínkami na traumatickou událost a souvisejícími emocemi jako je strach, bezmoc, zoufalství… Rázem začneme reagovat stejně, jako jsme reagovali v okamžiku traumatu.

Příkladem může být situace, kdy dítě prožívalo násilí. Potom stačí, aby na něj v dospělosti někdo zvýšil hlas, a dospělý jedinec začne reagovat stejně jako ve svých dětských letech. Dospělá oběť násilí si nedokáže uvědomit, že už jí žádné nebezpečí nehrozí a chová se iracionálně. Podobně mohou reagovat ženy, které byly obětí znásilnění nebo zneužívání. Na dotek, mužskou vůni nebo mužský hlas reagují nevysvětlitelným strachem.

JAKÝM ZPŮSOBEM PRACUJI PŘI KONSTELACÍCH TRAUMATU?

Pro práci s traumaty existuje více přístupů, přičemž sama pracuji způsobem, který vychází ze zkušeností získaných od více lektorů. Je pro mě důležité, aby postup práce byl pro klienta bezpečný a současně přínosný. Ne vždy se podaří dané téma zpracovat hned na poprvé. 

Zásadním rozdílem oproti klasickým konstelacím je, že místo jediného zástupce za klienta se v konstelaci traumatu obvykle staví rozštěpené části nitra, a dále se pokračuje v principu stejně jako v klasických konstelacích. Pro uvolnění zbytkové energie v těle vzniklé v důsledku traumatu používám práci s tělem, zejména tlakovou masáž bodů a míst, v kterých je v těle zbytková energie a související emoce uložené. 

Snad každý z nás má zkušenost s tím, že ve stresové situaci se objeví nepříjemný pocit v břiše, případně stažení celého těla a při pocitu úzkosti můžeme mít pocit, jako bychom měli v hrudníku kámen. Psychické bolesti a strachy se ukládají do fascií, způsobují napětí ve svalech, vytváří svalové krunýře a ovlivňují i celkové postavení těla. K uvolnění těchto emocí (a energie s ní související) uložených v těle pomáhá tlaková masáž, která uvolňuje z těla emoční náboj i případný šok.   

Dále při konstelacích traumatu (někdy i při klasických konstelacích) využívám metodu Eye Movement Integration (EMI), která byla vyvinuta pro práci s traumaty a díky které mohou  být integrovány psychicky náročné a traumatické zkušenosti do běžného života jako vzpomínky, které již nejsou zatíženy nepříjemnými emocemi.

EMI využívá pomalé pohyby očí, které v mozku pokrývají celou oblast traumatických a náročných zkušeností. Díky tomu se mohou snáze uvolnit silné emoce (silný smutek, ochromující strach…) nebo naopak mohou být zviditelněny potlačené pocity, které s traumatem souvisí (smutek, strach, vztek…).

Kdy je konstelace traumatu vhodná?

Vhodnost postavení konstelace traumatu závisí zejména na tématu a zkušenostech klienta. Pro někoho může být odkrytí traumatu příliš silné, a proto je třeba vždy zvolit individuální přístup tak, aby byla práce bezpečná.

Pokud vás téma traumatu zajímá, doporučuji tyto knihy

  • Eye Movement Integration Therapy: An introduction to the treatment of traumatic and distressing memories, Danie Beaulieu, PhD
  • Probuzení tygra – léčení traumatu, Ann Frederick, Peter A. Levine, 2011
  • Trauma a rodinné konstelace – Franz Ruppert, 2008
  • Bioenergetika – Alexander Lowen, 2015

 

Mám zájem o upozornění na semináře

Vyplňte mail a nechce si pravidelně zasílat nabídku seminářů a akcí.

You have Successfully Subscribed!

Share This