Když jsou rány příliš hluboké a srdce odmítá táhnout za stejný provaz jako hlava

7.08. 2019

Vím, že je to tak, ale… Možná znáte stav, kdy dokonale rozumíte a chápete podstatu svého problému, ale vaše pocity jsou stále stejné, jako byste byli ve stejném stavu jako před rokem, dvěma… To, že už problém „chápeme“, nic nemění.

Může se jednat o komplikovaný vztah s rodiči, zklamání ze vztahu nebo např. rány z dětství. Vaše hlava už dlouho ví, kde a kdy problém vznikl a že už je načase se s ním vypořádat. Toužíte zahodit staré smutky, bolesti, vztek i křivdy a žít s větší lehkostí.

Víte, že váš rodič vám působil příkoří nevědomky, že dnes už se nemáte koho bát nebo že váš vztek trvající 10 let patří vašemu dětskému já. Možná jste podstoupili regresní terapii, viděli, že člověk, který vás trápí dnes, vás trápil už mnohem dříve, ale pořád to nejste schopni uchopit. Stále se vám vše vrací a ukazuje znovu. Možná se ptáte sami sebe: Tohle téma už jsem řešila, tak proč je tu zase?)

Už jste několikrát (od odborníků i přátel) slyšeli:

  • Už to konečně otoč a změň
  • Už jsi dospělý, můžeš žít svobodně
  • Už konečně odpusť
  • Je to jen zrcadlo, které ti ukazuje, co se máš naučit
  • Dovol si žít
  • Je to jen o tvém rozhodnutí
  • Vyřeš si to, než…

Jak to ale udělat, vám vlastně nikdo pořádně neřekl.

Říkáte si, co je s vámi špatně a proč to pořád nejde. Asi jste divní. Tolik lidí to dokáže a vy pořád nic. Tak moc si přejete změnu, ale hlava a srdce odmítají táhnout za jeden provaz. Místo radosti ze života cítíte únavu, stres, naštvání na sebe nebo rezignaci, a zdá se vám, že nic nemá cenu.

Není to vaše chyba. Hlava je tu krátká a logická zdůvodnění jsou k ničemu.  

Některé věci jsou tak hluboko zapsané uvnitř nás, že se jich nedokážeme „zbavit“ navzdory tomu, jak moc si to přejeme. Bolestivé pocity se přenáší do těla, s čímž máme zkušenost asi všichni. Stačí si vzpomenout, jak se v našem těle projevuje nervozita a strach (často bolesti břicha a stažení těla), úzkost (tlak na hrudníku, napětí v oblasti ramen, stažení hrudníku).

Pokud jsou naše pocity příliš silné a dlouhodobé, ukládají se do fascií, způsobují napětí ve svalech, vytváří svalové krunýře a ovlivňují celkové postavení těla. K hlubokým pocitům a emocím se v takovém případě nemůžeme dostat ani je uvolnit, protože jsou drženy v těle. Uvolnit tělo se také nedaří, protože svaly jsou v neustálém napětí díky bolestem, vzteku, křivdám, úzkostem a strachu, které jsou stále přítomné.

Je to jako začarovaný kruh. Hlava vše ví, všechno chápe a má dokonalý plán, jak bychom se měli chovat, cítit i žít. Bohužel, stále se to nedaří, protože bolestivé a nepříjemné pocity, které nejvíce ovlivňují naše chování i to, jak se cítíme, jsou stále v našem těle i srdci. I když víme, že bychom měli vše pustit a nechat jít, stále se to nedaří.

Můžeme být i v situaci, kdy necítíme vůbec nic. Jednoduše jsme jako kamenný sloup. Nedokážeme cítit a vše jako by šlo kolem nás. Stále hledáme a zkoušíme, co by nám pomohlo a probudilo v nás radost ze života a ukázalo směr, kudy se vydat a co vlastně se svým životem dělat. Necítit je přirozená obrana před bolestí. Proto se často stává, že si kolem sebe (obvykle už v dětství) vytvoříme „hradbu“, která nás chrání před všemi bolestmi.

Tato „hradba“ nám však nedovoluje cítit ani radost, lásku a další příjemné emoce, protože jsme od svého cítění naprosto odpojení. K tomu, abychom se znovu mohli se svými pocity propojit, je třeba setkat se s nepříjemnými pocity, proti kterým jsme se obrnili. Jak se k nim ale dostat, když jsme od nich odpojení? Víme, že uvnitř nás je lítost, smutek nebo potlačený vztek, ale dostat se k těmto pocitům stále nemůžeme. Jako by mezi nimi a námi byla zeď, která nás drží od sebe…

K tomu, abychom mohli svobodně žít a vymanit se ze starých bolestí, které možná ani nejsou naše vlastní, je třeba dostat se ke skutečné podstatě – do hloubky, a bolesti, které v ní jsou, uvolnit (což se pouhým vyjádřením těchto emocí často nepodaří). Je to důvod, proč stále více v konstelacích i individuálních terapiích používám práci na těle a metodu Eye Movement Integration (EMI) – více o EMI si můžete přečíst tady.

Pomocí tlaků na spoušťové body a místa v těle, kde jsou psychické bolesti uloženy, dochází k fyzickému i psychickému uvolnění. Hluboko uložené bolístky odchází z těla i srdce a přestávají dále působit.

Nevědomý vztek na rodiče konečně ustoupí a dovolí dítěti, aby se ke svým rodičům mohlo přiblížit a snad i cítit jejich lásku. Úleva od úzkosti s sebou vezme i tlak na hrudníku, který se může naplnit lehkostí. Dlouho potlačovaný strach vychází na povrch a pomaličku se uvolňuje. Kámen v břiše se zmenšuje…

Také je důležité nezapomínat na to, že příčiny našich problémů nemusí patřit nám samotným, ale někomu jinému, s kým pocity jen sdílíme (pokud nepříjemné pocity nepatří nám, cítíme je o to silněji). To je možné odhalit právě díky rodinným konstelacím.

Práce s tělem je cestou k uvolnění hluboce uložených pocitů, o kterých často vůbec nevíme

Tato práce není vždy příjemná, protože v místech, kde je něco uloženého, to nejvíc bolí. Po ošetření bolestivého místa však často přichází fyzická i psychická úleva, a vnitřní rány se zacelují. 

Abych mohla při práci s tělem využívat jemnější techniky, nedávno jsem absolvovala kurz Bowenovy tlakové masáže. Celá masáž se skládá z přesně daných „hmatů“, které uvolňují tělo, a které v případě potřeby využívám i v konstelacích. 

Sledujte na facebooku

Kalendář akcí

  • 2.6. odpolední konstelace
  • individuální konstelace dle domluvy
  • osobní channeling dle domluvy
  • energetické čtení dle domluvy

e-book 8 TIPŮ, JAK POROZUMĚT SAMI SOBĚ

Rubriky příspěvků


Instagram

Mám zájem o upozornění na semináře

Vyplňte mail a nechce si pravidelně zasílat nabídku seminářů a akcí.

You have Successfully Subscribed!

Share This