Jak souvisí jídlo a mlsání s našimi emocemi a jak se dostat do harmonie?

9.07. 2019 |

Jídlo je zdrojem energie, radosti, příležitostí pro společně strávený čas, chvíli zastavení nebo otevření se kreativitě. Kromě toho nám ale jídlo nabízí i možnost, jak před něčím nebo před sebou utéct – např. když jíme jen proto, že se nám děsně nechce pracovat, uklízet, nechce se nám vůbec nic, nudíme se…

Sama jsem měla období, kdy jsem to s jídlem dost přeháněla. Jedla jsem když jsem se nudila nebo když jsem chtěla utéct před něčím, do čeho se mi nechtělo. Přestože jsem jedla vegansky, nedělalo mi problém sníst misku sušených datlí, půl pekáče pečených brambor, vaničku domácí čokoládové zmrzliny nebo pořádný kus vege dortu. Často mi chyběl hlas, který by mi řekl „dost“.

Postupně jsem začala svůj vztah k jídlu sledovat. Začala jsem si uvědomovat, že když se cítím dobře nebo dělám něco, co mě naplňuje, nemám žádné výrazné chutě na určitá jídla. Pokud ale sedím před nějakým úkolem, do kterého se mi ani trochu nechce, mohla bych jíst snad pořád – čokoládu, oříšky, ovoce a cokoli, co je po ruce.  

Většině z nás jako malým říkali, že musíme jíst, protože jinak nevyrosteme. Naučili jsme se pravidelně jíst snídani, oběd i večeři a možná jsme byli zvyklí dostávat sladkosti jako odměnu nebo jako prostředek k uklidnění.

Jídlo je nepochybně zdrojem energie. Rozhodně však není jediným zdrojem, z kterého můžeme energii čerpat. Možná se vám občas stává, že když jste v příjemném prostředí a děláte věci, které vás naplňují, máte menší hlad než obvykle.

Kdy a proč jíme, když nemáme hlad?

Žijeme v blahobytu, což nám dovoluje jíst nejen z pocitu hladu, ale také v případě, kdy si potřebujeme jídlem něco (vy)nahradit.

Jídlo dokáže kompenzovat vnitřní pocit prázdnoty a dává nám pocit vnitřního naplnění. Skvěle funguje na pocity samoty, depresivní stavy, nedostatek lásky a radosti v životě. Když jíme, je nám dobře. Zejména sladkosti snadno zvednou náladu a utlumí pocity, které nám nejsou příjemné. Není divu, že po jídle tak často saháme v případě, kdy nám není uvnitř úplně dobře, protože jídlo je lákavou útěchou. Tento zvyk si můžeme nést už ze svého dětství a v dospělosti v něm jen pokračovat. Necítíme dost lásky? Osladíme si život jídlem…. Jídlo je tu pro nás vždy a dává nám pocit bezpečí.

Sama vím, že když potřebuju dát sama sobě trochu lásky, mám chuť na čokoládu. Když si dovolím lásku k sobě cítit a prožívat, chuť na čokoládu obvykle zmizí. Podobně, když sáhnu po čokoládě, zmizí potřeba lásky. 

Kromě uvedeného příkladu si jídlem můžeme kompenzovat spoustu dalších věcí. Pokud si něco v libovolné oblasti života nedovolujeme, máme snahu kompenzovat si to jinde – a to např. v jídle. Často se také stává, že si z nějakého důvodu nedopřejeme to, na co máme opravdu chuť, a potom jíme spoustu dalších věcí, abychom své chuťové buňky uspokojili.

Pokud jíme z pocitu kompenzace, můžeme mít stále hlad, přestože už jsme spořádali velkou porci – to, co jsme potřebovali, se nám z jídla nepodařilo doplnit.  A tak pořád jíme, protože stále nejsme spokojení.

Mnohdy saháme po jídle když se nudíme, odkládáme něco, do čeho se nám nechce, když jsme ve stresu nebo nervózní (vyplavování stresového hormonu kortizolu souvisí s chutí na určitá jídla).

Co pomáhá?

Zvládnout své chutě vyžaduje trochu disciplíny, a proto jsem sepsala pár tipů pro inspiraci (přiznám se, že já sama ne všechny a vždy zvládám, a občas si po sladké záplatě ráda sáhnu):

Když vás přepadne chuť na jídlo, náhlý hlad nebo touha něco sníst, můžete se zhluboka nadechnout, vydechnout a zeptat se sami sebe: Mám hlad? Proč chci jíst, když nemám hlad? Co mě nutí jíst? Co mi chybí? Co bych potřebovala? Co cítím? Co od jídla očekávám? Jak jinak si to můžu zajistit?“

Opravdu chci jíst, protože mám hlad, nebo mám hlad a chuť na jídlo, protože:

  • Mám před sebou práci, do které se mi nechce – já sama se snažím místo u jídla hledat rozptýlení v krátkých relaxačních chvilkách, kdy se naladím sama na sebe a prodýchám celé tělo, pustím si hudbu a na chvíli se odreaguji tancem nebo se na chvíli věnuji něčemu, co mě baví nebo přinejmenším odreaguje od nepříjemné činnosti
  • Jsem unavená a namlouvám si, že mi jídlo zvedne energii – čokoládové pralinky apod. jsem dlouho jedla se zdůvodněním a výmluvou, že mě v práci proberou (většinou neprobraly). Pár hlubokých nádechů a výdechů nebo krátká meditace mě nakopnou lépe než čokoláda.
  • Jsem smutná a chci si zlepšit náladu – zajídat smutek je jednoduché a často i účinné, ale není to cesta, kterou chci jít – Kundalini meditace, dovolit si projevy smutku i smutek samotný jsou mnohem lepší nápad.
  • Chci zajíst nějaký pocit, ať už je to vztek, naštvání, vnitřní prázdnota – hledám jiné způsoby, jak si s těmito pocity poradit. Při práci se vztekem se můžete inspirovat tady, na vnitřní prázdnotu zabírá práce s vnitřním dítětem. Pokud zrovna není chvíle, kdy si můžeme dopřát čas a prostor, nezbývá, než své pocity jen sledovat.
  • Nudím se a jídlo mi přijde skvělý nápad jak vyplnit čas – co jiného bych mohla dělat? Co by mi právě teď zvedlo náladu i energii? Když cítím velkou motivaci do nějaké činnosti, kterou mám ráda, jedení jídla mi občas přijde jako ztráta času, ať mám před sebou jakoukoliv specialitu
  • Jsem zvyklá, že je čas snídaně/oběda/večeře – co si zpříjemnit čas něčím jiným než jídlem? Věcí, které mě baví a naplňují je spousta
  • Chci si u jídla chvíli vydechnout – jde to přece i bez jídla
  • Mám v sobě hodně energie a potřebuju se uzemnit – představa, že dýchám do Země/ ze Země, uzemňuje také dobře, ale jídlo je samozřejmě pořád jistota.
  • Se snažím před něčím utéct – co to je? Proč chci utéct?

Asi nemusím psát, že skvělou pomocí je nemít jídlo v dosahu. Když mám vedle sebe čokoládu, je pro mě velkou výzvou jí odolat. Když ji nemám, funguju i bez ní. Omezit sladké mi pomohlo dvoutýdenní období, kdy jsem se rozhodla vyřadit z jídelníčku vše, co obsahuje cukr (včetně čerstvého ovoce). I když jsem se toho nejprve hodně bála, po pár dnech jsem zjistila, že žít bez cukru není až taková katastrofa, jak jsem si myslela.

Za pár dnů si tělo na jídlo bez cukru zvyklo, a když jsem se ke sladkému znovu vrátila, vše mi připadalo mnohem sladší než dříve, a přestala jsem si v práci hromadit zásoby sladkého pro případ nouze. Díky těm dvěma týdnům mi teď půl dne bez cukru nepřijde jako žádná katastrofa (do veganských a raw cukráren chodím pořád, ale už nemám takovou touhu jíst sladkosti ve formě sušeného ovoce, raw kuliček apod. během dne).

Když pocity hladu nepatří jen nám

V rodinných systémech může dojít k identifikaci, kdy se podvědomě identifikujeme s pocity člena naší rodiny, který žil třeba i několik generací před námi. Pokud dojde k identifikaci s někým, kdo (např. v období války) trpěl hladem, nedostatkem jídla apod., můžeme si společně s ním nést podvědomé pocity, že nebude jídlo nebo že když nebudeme dost silní, umřeme.  V důsledku potom máme potřebu stále jíst, nemůžeme se v jídle zastavit nebo jíme, i když nemáme hlad. Tyto souvislosti se dají odhalit např. pomocí rodinných konstelací.

Inspirace pro podporu zdravého jedení

Co ještě můžeme udělat pro to, abychom svůj vztah k jídlu lépe poznali a dokázali změnit?

Vyzkoušet půst

Půst je skvělou příležitostí, jak si vyzkoušet, že se dá přežít den (nebo i více) bez jídla. Já sama mám na půstu ráda skutečnost, že po jeho skončení si jídla tak nějak více vážím a víc si ho užívám. Přirozeným důsledkem nejedení může být únava, slabost nebo pocit zimy v těle. Samozřejmě, půst není pro každého, a pokud je Vám po delší době bez jídla špatně nebo jsou důsledky půstu příliš silné, můžete zkusit půst na ovocných šťávách nebo na lehké stravě bez živočišných produktů.

Je také třeba zvážit, zda pro nás není půst příliš velkým omezením, a zda nehrozí, že si po jeho dokončení budeme chtít vykompenzovat to, že jsme nějakou dobu nejedli nic (celý den jsem nic nejedla, tak si to teď konečně vynahradím a dám si všechno, na co budu mít chuť). Přechod k normální stravě by měl být pomalý, jinak mohou vzniknout zdravotní komplikace. Pokud zvažujete, že půst vyzkoušíte, rozhodně si o něm přečtěte více informací, které se dají na internetu a v příslušné literatuře vyhledat.

Hledat úctu ke svému tělu

Jídlo je jednou z oblastí, kde můžeme úctu k tělu prokazovat a hledat. Pokud budeme mít úctu k tělu na paměti, potom si nedovolíme přejíst se k prasknutí ani splácat dohromady vše možné.

Jídlo jako meditace nebo rituál

Z každého času stráveného jedením jídla si můžeme udělat malou meditaci, kdy se budeme soustředit jen na jídlo – mobil, počítač i televizi necháme vypnuté. Můžeme být pozorní a uvědomovat si, jak jídlo vypadá když ho napichujeme na vidličku, jak voní, jakou má chuť, vychutnávat si každé sousto. Pomalé a vědomé jedení je pro tělo mnohem výživnější a zdravější.  

Místo výčitek hledejme inspiraci, co příště udělat jinak

I když jsou dny, kdy to možná s jídlem nezvládáme a přejíme se nebo sníme něco, co bychom jindy nesnědli, pro jednou se svět nezboří. Místo výčitek můžeme hledat inspiraci k tomu, co příště udělat jinak, abychom stejné situaci předešli.

Inspirace na zdravé (ne)vaření i vaření ode mě

Občas mě popadne touha tvořit, experimentovat, mixovat chutě a vyrábět zdravé dobrůtky, které najdete v mých kuchařkách Poznejte kouzlo rostlinné stravy a Zamilujte se do raw cukroví. Jsou rychlé a jednoduché – můj oblíbený způsob (ne)vaření.

Poznávání sebe samotné mě naplňuje a dělá můj život krásnější v mnoha ohledech. Čím víc dokážu vnímat sama sebe, tím větší mám pocit, že skutečně žiju. Pravidelně pořádám semináře rodinných konstelací a večerní seberozvojové semináře. V malé míře nabízím i individuální setkání. Pro všechny, kteří mají rádi zdravé jídlo, ale neradi dlouho vaří, jsem napsala kuchařku Poznejte kouzlo rostlinné stravy.

Více o mně se dozvíte tady.

Mám zájem o upozornění na semináře

Vyplňte mail a nechce si pravidelně zasílat nabídku seminářů a akcí.

You have Successfully Subscribed!

Share This