Čím láskyplněji se dokážeme chovat sami k sobě, tím snáze procházíme všemi situacemi, které se nám v životě odehrávají. Není totiž až tak důležité, co se nám děje. Mnohem důležitější je způsob, jakým na danou situaci reagujeme a jak přistupujeme sami k sobě.
Ve stejné nepříjemné situaci můžeme cítit klid a přijetí + být sami sobě oporou, nebo ji můžeme odmítat + na sebe být naštvaní a sami sebe trýznit.
Vztah, který máme sami k sobě, ovlivňuje více věcí, než si často dokážeme představit. Určuje např. to, zda v určité situaci zůstaneme zaseknutí a v sebelítosti, případně v sebeobviňování, nebo zda svoji energii využijeme k vytvoření řešení. Vztah k sobě samozřejmě ovlivňuje i způsob, jakým nakládáme se svou energií. Můžeme ji využít k obviňování sebe, nebo právě k manifestaci řešení, ať už jakýmkoliv způsobem.
Sama věřím, že nedostatek sebelásky je původem všech našich problémů. Možná vás teď napadá, že už se přece máte dost rádi. K navýšení sebelásky však nestačí jen naslouchat svému srdci a dělat věci, které nám dělají radost. Potřebujeme se zaměřit i na téma hranic, dynamiku mužsko-ženské energie, vnitřního kritika, programy krční čakry, které brání našemu sebevyjádření, nebo fyzické tělo a způsob, jakým nás stresové hormony hází do režimu přežití.
I když to není jednoduchá cesta, má smysl. Dokáže nám totiž ukázat, že všechna omezení a limity, za které mnohdy viníme okolí, si vytváříme sami v sobě. Pokud vás nějaké téma z tohoto příspěvku zajímá více, dejte mi vědět, a příště se rozepíšu víc.